Knižní dvoutýden #15

Ahoj,
další dva týdny jsou pryč a je tu další díl Knižního dvoutýdnu. (Dobře, je to po třech týdnech, protože jsem zase zapomněla, ale dejme tomu, že to jsou dva týdny :D )

Přečteno: 3
Nové knihy: 2





Přečtené knihy:

   Jako první knihu jsem přečetla Doctor Who: Závoj smutku, o kterém jsem se už několikrát zmínila v předchozích článcích. Musím říct, že kniha se mi opravdu hodně líbila a plánuji si přečíst i ostatní knihy z této série. Jsem opravdu velký fanoušek seriálu, takže mě čtení knihy moc bavilo a také se tam dost často ukazovali vzpomínky a mě hrozně bavilo hádat, z kterých je to dílů. A také jsem se rozhodla, že někdy se kouknu na celý ten seriál znovu, teda, jenom na ty obnovené díly. Ale i přesto, že kniha se mi tak líbila, doporučila bych ji pouze těm, co viděli aspoň pár dílů, protože jinak si myslím, že to nepochopí, protože se tam ani nevysvětlují věci, které pochopí prostě jen Whovian.
   Další kniha, kterou jsem přečetla je Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Všechny dojmy z této knihy si s dovolením nechám až do recenze, protože jinak by to byl opravdu dlouhý článek. :D Nicméně kvůli tomu, že mám napsat ještě 5 recenzí, tak na tuto recenzi si budete muset počkat aspoň ten měsíc, protože to chci brát popořadě, stále tu jsou totiž knihy, které jsem přečetla před více než měsícem a já už si skoro nepamatuji, o čem kniha byla, ale zase Vás nechci obrat o recenzi, protože to jsou zrovna skvělé knihy.
   A poslední knihu jsem dočetla ještě včera a je to Seznam tajných přání. Čtení této knihy mě bavilo a několikrát mi zlepšilo náladu, ale ať chci nebo ne, kniha mě nějak zvlášť neoslovila, ale možná je to kvůli mé náladě, protože poslední dobou stojí za nic. :\ :D

Nové knihy:

   Už z minulých článků (z Unboxingu) jste si mohli všimnout, že mi přišla knížka, jako výhra v soutěži. Byla to tedy kniha Bestie od Dominika Dána a je to detektivka. Knížku jsem půjčila babičce, protože ona miluje detektivky :D A když mi to druhý den vrátila, tak mi to nezapomněla celé krásně naspoilerovat :D Takže super, teď budu muset počkat minimálně půl roku, než to zapomenu, ale to asi nebude takový problém, protože doma mám spoustu knížek, který mají prostě přednost.
   Včera jsem s kamarádkou (která má mimochodem také skvělý knižní blog! :D Kouknout na něj můžete tady) šli do knihkupectví, a kámoška si teda odnesla 3 knížky, ale já jsem zůstala pouze na jedné. A je to Tohle není kniha, což můžete znát třeba díky Destrukčnímu deníku, jelikož je to od stejné autorky. I když jsem nechtěla, tak už jsem půlku "knížky" prolistovala a musím říct, že tam jsou opravdu skvělé úkoly. Řekla bych, že Tohle není kniha je návod, jak ze sebe na veřejnosti (s prominutím) udělat debila :D Nicméně, už se těším, až ze sebe toho debila udělám, protože já nejsem zrovna ten typ, co se na veřejnosti chová "normálně" a dokáže bez problémů oslovit kolemjdoucího. Kdo už má Tohle není kniha také doma? ;)

Tak to by bylo už asi všechno, doufám, že se Vám článek líbil a dejte mi vědět, co je nového u Vás ;D

WeRonnie

Poznáš knihu podle anotace? #5

Ahoj,
Je tu další díl Poznáš knihu podle ... ? A tentokrát to bude tedy podle anotace. Pokud nevíte, o co v tomto projektu jde tak Vám to ještě krátce připomenu. Do článku vložím anotaci knihy dle mého výběru a Vaším úkolem je, poznat o jakou knihu jde a výsledek vašich myšlenek mi prosím napište do komentáře. A aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem ještě některé části, kde se nacházejí třeba jména hlavních postav, nebo dokonce knihy vyškrtla a místo nich tam jsou hvězdičky (tak se prosím neptejte, proč tam jsou ty hvězdičky :D ). A ještě Vás poprosím, abyste "soutěž" nekazili ostatním a nepodváděli třeba tak, že knihu budete hledat na internetu. Za špatnou odpověď Vám nikdo nic trhat nebude! :D To by bylo všechno k úvodnímu "povídání" a můžete hádat! :)

Anotace: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize *****, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky *****. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny ***** byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu. Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Kniha zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství.
Kniha, která vzbudila ještě před vydáním ohromný rozruch. V ohnivé aukci na filmová práva zvítězil 20th Century Fox. A teď krouží kolem excelentní Tim Burton, který by se měl ujmout natáčení.

Tak co? Víte, co je to za knihu? :D
WeRonnie

Recenze - Kde hvězdy stále září

Kde hvězdy stále září - recenze

Autor: Trish Doller
Počet stran: 304
Rok vydání: 2014 (originál 2013)
Nakladatel: CooBoo

Anotace: Co si Calie pamatuje, je na útěku se svou matkou, která ji jako dítě unesla od otce. Calie nikdy nežila normální život – nikdy neměla opravdový domov, nikdy nepoznala svou rodinu, nechodí do školy a nejčastěji se živí jídlem z automatů. A když její matku zatkli a Calie se vrací ke svému otci, musí najít způsob, jak nechat minulost za sebou a jak se stát součástí velké rodiny. A hlavně musí uvěřit, že láska opravdu existuje a ona může být milována, nejen využívána. A jaké místo se k tomu hodí víc než malé městečko na Floridě s velkou řeckou komunitou, kde je celý rok krásné počasí, oceán je za rohem a rybářské lodi každé ráno vyrážejí na lov?

Zkrácený děj:
Sedmnáctiletá Calie nikdy nepoznala normální život. Neměla žádné opravdové přátele a v podstatě poznala akorát svou matku a její známosti, které měnila jako své boty, ne, jako své ponožky. Už jako malou ji její matka unesla od jejího táty, babičky, prostě od celé její rodiny. Její matka je nedůvěřivá a dost paranoidní, takže se kvůli prkotinám museli hned stěhovat. Například, když se na ní někdo jenom trochu špatně podíval, myslela si, že jí poznali a že jí udají za únos dítěte. Z těchto důvodů Calie nikdy nepoznala pravý domov.

Zdroj

Jenže teď je všechno jinak, při dalším stěhování je zastavila policie za překročení povolené rychlosti a při prokázání totožnosti je poznali, protože i když se ten únos stal před více než 10 lety, ještě několikrát do roka se tento příběh připomíná v televizích, rádiích a novinách. Její matku zatknou a Calie pošlou za tátou, na kterého si vůbec nepamatuje, ale také se už i znovu oženil a má dva syny. Calie si bude muset zvykat na to, že teď už má nejen rodinu, ale také nachází nové a tentokrát opravdové kamarády.


Kde hvězdy stále září je naprosto úžasná kniha, která Vás pobaví a hezky pohladí po duši. Kniha má skvělou myšlenkou a příběh mi přijde promyšlenější než nějaké fantasy knihy, ale to už je věc názoru. Myslím, že Trish Doller(ová) odvedla opravdu skvělou práci a mrzí mě, že její kniha u nás neprorazila tak, jak by si to zasloužila. Tuto knihu bych doporučila asi všem, co si chtějí zlepšit náladu hezkým romantickým příběhem, ve kterém se i občas zamyslíte nad svým životem a aspoň já jsem si pár věcí konečně uvědomila, protože doteď jsem styl svého života brala jako samozřejmost a nepřipouštěla jsem si, že můžu být vděčná za to, co mám a co vždycky bude mít mě. Knize dávám 4,8 hvězdiček.
WeRonnie

Vlastní tvorba - Povídka

   "Co tady dělám?! Bože, Jak jsem se sem dostala?!" Né, že bych věřila v boha, ale spíše to používám k tomu, abych zdůraznila to, jak moc jsem v koncích a naštvaná.

   Už tady blouzním alespoň 3 hodiny a stále dokola omílám ty stejné věty: Co tady dělám? Kde jsem? ... Kdo jsem?.

   Jdu stále rovně po nějaké opuštěné dálnici, kde stále poblikávají nějaké transparenty a billboardy, ale nikde není ani stopa po nějakých ukazatelích nebo aspoň čísla dálnice - nemyslím si, že bych si podle čísla vzpomněla na místo, kde můžu být, když si nemůžu vzpomenout ani na to, kdo jsem - ale aspoň by to tu vypadalo trochu normálně. Příjde mi to jako bych snila, protože tento svět se mi vůbec nezdá skutečný. Jediné co by aspoň trochu připomínalo realitu jsou akorát ty otravné reklamy všude kolem. Menší detail je, že je nemůžu přečíst. Nemyslím tím, že neumím číst, ale když se snažím zrakem zaostřit na nějakou tu reklamu, písmo se jakoby vzdálí a já ho prostě nepřečtu. Krom toho mi ty reklamy ani nepřipadají povědomé.

   A tak dál pokračuji v chůzi a začíná se mi už dělat špatně z těch monotónních přerušovaných čar na silnici. Určitě to má i nějaký název, ale nad tím se mi teď fakt nechce přemýšlet.

   Už mě začíná unavovat pouze chodit, ještě ke všemu stále dopředu a za tu dobu co jdu se snad nic moc nezměnilo. Sice jdu maximálně tak 3 hodiny, ale už teď jsem skoro vyčerpaná
a pot ze mě doslova stéká v malinkých pramíncích. "Rozhodně to bude tím, že nejsem zrovna ten nejhubenější člověk tady i když to vypadá, že tady jsem sama, takže opravdu jsem asi ta nejhubenější tady." S tím jsem se otočila, jako bych si chtěla ověřit, že jsem tu sama a po chvilce jsem si začala v duchu nadávat, protože teď je na vtípky opravdu špatná doba. Zároveň s tím jsem si řekla, že jestli někam dojdu, opravdu na sobě zapracuji.

   "Fajn, pětiminutová pauza mě snad nezabije a jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí!" V tom jsem si to uvědomila a strnula. Jak se říká? Kdo to říká? Někdo mi to musel říct. Klekla jsem si na silnici a nějakým instinktem jsem si položila dlaně na asfalt, chtěla jsem vyzkoušet, jestli je asfalt rozpálený. Jenže nic, zdálo se, že asfalt nemá žádnou teplotu. "To je blbost.". Za celou dobu mě nenapadlo se kouknout na oblohu a až teď na ni zírám a snažím se pochopit na co to vlastně koukám.

   Je to, jakoby se Slunce rozpadlo na několik obřích kousků, který se pokoušel někdo slepit. Slepit nějakým světle modrým lepidlem. Jakoby tam byla voda. "Dobře, tak tohle už je úplná hovadina!" Zakřičím na sebe spolu s několika nadávkami. Jak mluvím o vodě, cítím, že mám dost vyschlo v krku. Ještě aby ne když ze mě lije pot a nepila jsem minimálně několik hodin. Asi přestanu na všechno myslet, protože hned jak na něco pomyslím, vyjde z toho akorát problém.

   Nebudu plýtvat slinami a tak už pouze v duchu znova řeknu. Kde to sakra jsem?

   Kouknu na svoje boty a v tom si uvědomím, jak moc mě boty tlačí. Sakra přestaň myslet!
Rozhodnu se tedy sundat si boty a jít dál pěkně po svých. Znovu se kouknu na něco, co nejspíš kdysi bývalo Slunce. Je přímo nade mnou, což by trochu znamenalo, že je poledne. Tím spíš nechápu, proč není asfalt rozpálený. Taky je možné, že se tohle "Slunce" ani nehne ze své pozice. A tak zase jdu, dehydrovaná, vyhlado- "Kruci!". Najednou mi silně zakručelo v břiše a já jsem si chtěla samou zlostí praštit, ale to by stejně nemělo cenu, akorát bych si ztížila cestu, kterou - jak se zdá - musím ujít ať chci nebo nechci.

   Tak jdu. Půl hodinu. Hodinu. Jdu tak dlouho, dokud se za mě zase nezačne lít pot. Plácnu sebou doprostřed silnice a protože teď koukám přímo do "Slunce", které se mi vůbec nelíbí, jako lachtan se začnu pomalu převalovat na bok, když v tom zalapám po dechu a hned na to plná energie vstanu, až se mi zamotá hlava.
   Asi tak 200 metrů za mnou leží moje boty, které jsem po cestě asi před hodinou odhodila. A já si jsem sakra jistá, že tahle pomalu jsem nešla. Teď už jsem opravdu v koncích. Nějak si to musím ověřit. Nejdřív mě napadlo na to místo kde teď stojím plivnout, ale pak mi přišlo vhodnější vzít nějaký kamínek, kterých tu leží poměrně dost. Vzala jsem ten největší  a nejvýraznější kámen co jsem uviděla a dala jsem si ho hned za patu a vyšla jsem. Koukala jsem se na své nohy a přitom počítala kroky. Deset. Kontroluji, jestli dělám normální kroky. Dvacet. Třicet. Dobře, to by mohlo stačit. Se strachem se otočím a koukám do dálky, když v tom mi zrak spočine na místě, které je přibližně tři čtvrtě metru ode mě, leží tam ten můj kámen. "No do prdele." Mou udivenost náhle vystřídá vztek a začnu kolem sebe máchat rukama a dupnu si do země tak, že dostanu do nohy křeč a svalím se na zem. Nová vlna emocí. Smutek. Bezmocnost. Náhle se zabalím do klubíčka, rozbrečím se a tak i usnu.
WeRonnie

Unboxing #4 - Vyhrála jsem soutěž?!

Ahoj!
Dneska jsem přišla domů, kde na mě čekalo skvělé překvapení! Knížka - samozřejmě. A knížka mi přišla kvůli tomu, že jsem vyhrála soutěž! Zase... Né fakt, příjde mi to už blbý, protože někdo je hrozně smutnej z toho, že ještě nikdy nevyhrál žádnou knížku. Ale já? Já jsem na blogosféře necelý rok, a za tu dobu jsem vyhrála už 3 soutěže (a nemyslete si, že se zúčastním každé soutěže, které najdu...). Asi mám fakt štěstí :D No a tentokrát jsem si zasoutěžila na blogu Holka Modrookatá. děkuju! :)

Kniha stále v utajení :3 :D

Už víte, jaká kniha mi to přišla? :)

Bestie od slovenského spisovatele Dominika Dána!
O téhle knize jsem už hodně slyšela, a hlavně to dobré, takže se
na knihu moc těším. :3 :D

Bestie ze zadu :D

Ještě mi přišla tahle... pofidérní věcička :D
P.S, miluju slovo pofidérní!!! :D

Na fotce to tak moc nevypadá, ale kniha má hrozně malé řádkování,
nebo prostě všechny řádky jsou na sebe tak nějak "nahňácané". :D

Abych řekla pravdu, tak vůbec nevím, co je to za věcičku :D Jedno použití mě napadlo, ale nechci být za "tu blbou", tak to sem raději nenapíšu. Jestli někdo víte, co a k čemu to je, tak mi to prosím napište :D Děkuju...

Snad se Vám tento unboxing líbil. A já Vám přeju hodně štěstí, abyste také vyhráli nějakou tu soutěž. WeRonnie

Knižní dvoutýden #14 - nebo spíš měsíc?!

Ahoj, tak jsem tu po opravdu hodně dlouhé době s tímto článek, který jsem chtěla, aby byl pravidelný jenže, já na to vždycky zapomenu, takže místo toho, aby tohle byl Knižní dvoutýden, to bude spíše Knižní měsíc.

Nové knihy: 2
Přečtené knihy: 6
Rozečtené knihy: 2




Nové knihy:

Jsou to teda knihy Doctor Who: Závoj smutku a Eleanor & Park, ale přečetla jsem zatím jenom druhou knihu a už mám na ní i recenzi.

Přečtené knihy: 

   Jako první jsem přečetla knihu Amélie v Paříži. Kniha mi vůbec nesedla a prostě u čtení jsem se nudila a místy jsem se musela do čtení nutit. Na tuto knihu jsem už napsala recenzi, takže jestli chcete, tak si ji můžete přečíst zde.
   Další přečtená knížka je Ve stínu černých ptáků a tato kniha se mi opravdu mo líbila a našla jsem si v ní přesně to, co jsem od knihy očekávala. Knihu jsem přečetla před měsícem, ale stále nemám recenzi, a vůbec, teď vůbec nestíhám psát recenze. A když už se najde trocha času, stejně se vykašlu na recenzi a raději si napíšu jiný článek, protože 5 recenzí prostě to už je na mě moc, i když vím, že když to budu furt odkládat, číslo se bude stále navyšovat.
   Další je kniha Kde hvězdy stále září, což je další skvělá kniha, na kterou jsem stále nenapsala recenzi, ale určitě napíšu, protože je to opravdu skvělá kniha.
   Potom je to teda Eleanor & Park, a poslední kniha se jmenuje Ve stínu Gilotiny. Tato kniha je z edice Můj příběh, ze které jsem už četla knihu Titanic (další přečtená kniha!). A chtěla jsem si přečíst další knihu z této edice a navíc jsme zrovna ve škole probírali Francouzskou revoluci, takže to částečně byla kniha do školy. No a musím říct, že Ve stínu Gilotiny se mi líbilo více, než Titanic. Jestli nebudu otrávená ze všech těch recenzí, tak napíšu alespoň mini-recenzi na tuto knihu.

Rozečteno: 

   Už asi 2 týdny mám rozečtenou knihu Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender (dále jen Ava Lavender :D )a za ty dva týdny jsem se dostala na stranu 60, což mě opravdu štve. Důvodem není ani tak, že nemám tolik času (i když to tam taky hraje roli), ale spíše to, že když jsem si udělala čas na čtení tak jsem přečetla třeba 10 stránek. Na začátku knihy je nakreslený rodokmen a celou tu dobu v knize mluví o předcích Avy Lavender. Ale to, proč se v podstatě ničim nezajímavý příběh rodiny tak dlouho rozebírá jde mimo mě. Ale, teď už jsem se dostala k tomu, že se narodila Avy mamka, takže za chvíli by se z toho snad mohl vyklubat normální příběh ne? Doufám...
   Do Avy Lavender jsem rozečetla další dvě knihy (z čehož jsem jednu už dočetla). A teď tedy čtu knihu Doctor Who: Závoj smutku a musím říct, že kniha mě opravdu moc baví a uvědomila jsem si, jak moc mi chybí ten seriál (a další díly budou až na podzim! -_- ). A myslím si, že dneska (v neděli) večer už knihu dočtu, protože mi zbývá nějakých 50 stránek.

Tak to by bylo z tohoto článku všechno a já doufám, že se Vám článek líbil. Přeji hezký zbytek dne! :) WeRonnie

Poznáš knihu podle obálky? #3

Ahoj,

mám tu další díl mého projektu Poznáš knihu podle obalu. A jestli jste na mém blogu poprvé, tak Vám ještě krátce řeknu, o čem je tento projekt. Jde o to, že Vám sem přidám část obálky nějaké knihy a Vy musíte můžete uhádnout, o jakou knihu se jedná. Ještě Vás chci poprosit o to, abyste nepodváděli a knihu nehledali na internetu. Tak jo, můžete hádat! :D

Ještě nápovědy:

Je to druhý díl z velmi známé série.
Kniha vyšla v roce 2013 (ČR).

Tak co, víte?

WeRonnie

Nejočekávanější knižní tituly - Březen

Ahoj, máme tu další měsíc a s ním i další díl! I v tomhle dílu Vám ukážu 8 knih, které vyjdou v březnu a které z nich mě nejvíce zaujali.

Unboxing #3

Ahoj!
Před pár dny jsem si byla na poště pro další balík, takže je tu další Unboxing. Úplně pokaždý si říkám, že až mi příjde další knížka, že si prostě pro ten foťák dojdu, aby to mělo aspoň nějakou lepší kvalitu, jenže vždycky jsem tak natěšená, že jsem ráda když mám po ruce mobil. :D A když jsem se koukala na ty fotky, tak vypadali, že jsou dobré, ale jak jsem je dala do počítače, tak se to nějak přeformátovalo a některé fotky jsou hrozně rozmazané, takže tady bude jenom málo fotek, které budou také rozmazané, tak se prosím nezlobte :( Fajn, už můžete hádat, co mi přišlo.

Koukněte na to! :( Jak tohle může někdo udělat? 

Skládačka :D Ale tahle skrývá skvělé překvapení! :3

Bu-bu-bublinky!! :DDD

Je to knížka Doctor Who: Závoj smutku!

Jako správný fanoušek seriálu jsem si nemohla nechat ujít tuto knihu!

Mám další záložku! Úplně stejnou jako minule :D
Takže, jestli to takhle pujde dál, brzy bude soutěž o tyhle krásné (žejo?) záložky!
Stáli byste o záložky?

11. Doctor! <3

A nakonec... trochu zvláštní fotka :D

Za poskytnutí této knihy děkuju E-shopu MegaKnihy.cz!

Jinak, Závoj smutku už jsem přečetla a musím říct, že to byl super zážitek :D Do týdne očekávejte recenzi - snad. 

WeRonnie