neděle 28. února 2016

Recenze - Všichni jsme z toho úplně na větvi

Všichni jsme z toho úplně na větvi - recenze

Autor: Karen Joy Fowler
Originální název: We Are All Completely Besides Ourselves
Počet stran: 336
Rok vydání: 2015 (originál 2013)
Nakladatel: Plus

Zkrácený děj: Jako dítě byla Rosemary šíleně upovídané dítě, a tak, když chtěla něco říct, všichni jí nabádali k tomu, aby začla hned uprostřed. A tak se odehrává i tato kniha. Vede od prostředka k začátku, ke konci a zase zpátky na začátek. Rosemary vypráví o své ztrátě. O ztrátě své sestry a poté i bratra.

Kniha je opravdu specifická svou dějovou linkou, kdy opravdu příběh začne v době, kdy Rosemary chodí už na vysokou školu a díky její uzavřenosti nám odkrývá svou minulost, avšak všechno je vyprávěné v minulém čase. (Doufám, že mi rozumíte, jelikož toto se opravdu těžce popisuje).

Tím originalita nekončí. Originální je i samotná zápletka knihy. Asi po 50 stránkách se dozvíme, že její sestra není tak úplně sestra, jako spíš šimpanz. A celou knihu provází i různé "příběhy" o týrání zvířat (z většiny případů právě různé experimenty na šimpanzích), při kterých určitě všem začne lézt mráz po zádech, protože to, co jim lidi dělají je opravdu hrozné, avšak všichni to stejně přehlížíme.

Hlavní hrdinka měla v dětství problémy najít si kamarády kvůli své přezdívce opičí holka. Tedy né tak úplně kvůli té přezdívce, jako spíš kvůli tomu, co znamenala. Už od svých prvních měsíců Rosemary vyrůstala několik let se šimpanzem a staly se nerozlučnou dvojkou, je tedy jasné, že nějaké šimpanzí zvyky se přesunuly také na ní. Když je od sebe odloučili, připadalo jí, jako by z ní vytrhli půlku sebe a tak si začla říkat pouze Rose. Jako skoro každé dítě si vytvořila imaginární kamarádku Mary, což měla být právě ta její chybějící část, ale byla pravým opakem Rose a její úkol byl, aby Mary nikdo neměl rád.

Celý příběh se nese ve vážnějším stylu a tomu odpovídají právě i vsuvky a dialogy, takže já jsem se sice ke knize ráda vracela, ale s takovým tím jiným přístupem. Popravdě, na knihu jsem se ani netěšila, protože mi příjde, že na tohle se těšit nejde. Můžete se těšit na další kapitoly nějakého románku, ale né na to, jak Rose bude dál vyprávět o tom, jak ztratila svou rodinu.

Z knihy jsem si odnesla také tento citát, který mě doprovází celým životem, avšak nikdy jsem ho nedokázala dát do slov. A autorka (popřípadě překladatelka Petra Jelínková) to vyjádřila přesně.
"Nikdy není tak důležité to, co dokážeš, jako to, v čem selžeš."

Doporučení a hodnocení: Knihu doporučuji určitě těm, co hledají něco originálního pro zpestření, ale jestli vám v knihách nesedí psychologie a vážnost témata, tak asi do knihy raději nepouštějte. Autorčin styl psaní je rovněž zajímavý a velmi čtivý. Já osobně jsem opravdu ráda, že jsem si tuto dojemnou knihu přečetla a myslím, že myšlenky knihy mi ještě dlouho budou trčet v hlavě, Knize dávám 4,3 hvězdičky.
WeRonnie

1 komentář:

  1. Moc hezká recenze. Psychologie mi není cizí, tak že bych se do knihy někdy pustila? :) Díky za tip.

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář, radu nebo připomínku :)