Recenze - Moře klidu

Moře klidu - recenze

Autorka: Katja Millay
Počet stran: 366
Rok vydání: 2013 (originál 2012)
Nakladatelství: Domino

Anotace: Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý. Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života. Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.

Osamělý kluk.

Citově křehká holka.

A zázračná síla druhých šancí.

Děj:
   Sedmnáctiletá Nastya byla před dvěma lety zavražděna. Od té doby už není nic jako dřív. A protože to už doma nemohla vydržet, odstěhovala se ke své tetě Margot. K jejím změnám patří například to, že nemluví. Né že by nemohla mluvit, může, ale nechce. A tak nemluví. S nikým. Schovává se za dost výstředním oblečením a za kily make-upu. Snaží se držet co nejdál od lidí. Proto ta image, snaží se ostatní vyděsit, aby se s ní nikdo nepokoušel bavit.

   Pak je tu ještě Josh Bennett, který má snad největší smůlu na světě. To jediné má. Nejdříve přišel o rodiče a sestru při autonehodě, potom přišel o babičku a nakonec kvůli rakovině i o dědu. Zůstal mu už jenom jeho kamarád, Drew. Jeho osamělost mu ale v podstatě vyhovuje a také se snaží od všech držet dál. 

   Přesto, jak se oba snaží všechny odhánět, je k sobě něco přitahuje. Asi si říkáte, že je to láska, ale tak to není. Táhne je k sobě nenávist. Nejdříve nenávist, potom se už respektovali, a až potom se stali přáteli.

   Abych se přiznala, do čtení této knihy jsem šla úplně naslepo, protože jsem zapomněla o čem tato kniha je a co od ní mám čekat. Ale pak mě šíleně překvapila svou dokonalostí. Do knihy jsem se už po pár přečtených stránkách zamilovala a zamilovala jsem si také hlavní hrdiny. Je mi moc líto, že tato úžasná kniha není moc známá, avšak je opravdu skvělá! I přes vážnost knihy se tam objevoval nějaký ten humor a vtip.

"Kdybychom měli dalekohled, ukázala bych ti Moře klidu"

   Další palec nahoru autorce, za skvělý nápad a úžasně popsané pocity a dojmy. Nastya je úplně na dně, psychicky vytížená a ty její pocity jsou tam podle mě skvěle popsané, skoro jakoby si to autorka sama prožila, což opravdu doufám, že tohle jí jenom napadlo a že to není podle skutečné události. Jak už jsem tedy psala, snaží se skrýt před světem a stále si říká, že jí ten chlap měl zabít úplně, protože v nemocnici ji potom zase oživili. Sama ale říká, že spolu s tou nehodou si vzal celý její život. Dokonce používá i falešné ruské jméno. Josh je také dost osamělý, zoufalý, protože přišel o celou rodinu. Ale i přesto je naprosto dokonalý, tedy aspoň podle mě.

   Tato kniha patří rozhodně mezi ty, u kterých jste naštvaný a smutný, že už je konec. Já osobně jsem posledních 50 stránek četla asi 2 dny, protože jsem hrozně moc nechtěla konec. :( Moře klidu obsahovalo snad všechno, co mám na knihách ráda a čtení mě opravdu moc bavilo. U knihy jsem brečela. A to dost často. Vždycky jsem se těšila, až si půjdu po škole číst. Dokonce jsem si nechtěla číst o přestávkách, nebo v autobuse, protože jsem věděla, že se do knihy začtu a potom jí nebudu chtít odložit a budu akorát naštvaná :D Takže jsem si všechno nechala až domů.

   Naprosto mě překvapil jeden druh myšlenky, a to myšlenky nad smrtí a posmrtným životem. Myslím si, že Katja Millay tyto myšlenky opravdu hezky zpracovala a všechno to do sebe během knihy krásně postupně zapadá. Úplně mě rozdrtil ten konec knihy. Strašně moc bych Vám to chtěla napsat, protože to prostě potřebuji někomu říct, jenže to byste si už vůbec nemuseli číst a to já nechci! :D Autorka má teorii, že po smrti odcházíme právě na Moře klidu.

"děda říkal, že každá žena má nějakou věc, kterou druhému nikdy neodpustí, přes kterou se nikdy nepřenese, a že u každé ženy je to něco jiného. Možná, když se jí lže, nebo když ji chlap podvede. Říkal, že vtip každého vztahu spočívá v tom, najít tu věc a nikdy ji nedělat."  - Josh Bennett, Katja Millay

Zajímavost: Moře klidu opravdu existuje. Neví se sice, zda tam odchází lidé po smrti, ale to místo existuje. Určitě jste si všimli, že na měsíci jsou opticky tmavší místa a právě jedno z nich (poloha viz obrázek) je Moře klidu.

Hodnocení: Knize nemám co vytknout, takže hodnocení je jasné - 5 hvězdiček! Také mi to připomíná, že bych se Vás chtěla zeptat, jestli nemám změnit svoje hodnocení. Místo hvězdiček třeba procenta nebo tak. Klidně mi napište, co používáte Vy, a jestli Vám to vyhovuje. Budu Vám za to moc vděčná.

Doufám, že se Vám recenze líbila, popřípadě, že se Vám líbila i ta

zajímavost. Mně se to zdálo opravdu zajímavé a řekla jsem si, že některým z Vás

by se to mohlo líbit. Jestli ne tak se omlouvám :D

Přeji hezký den, WeRonnie.