Recenze - Červený vrch

Červený vrch - recenze

Autor: Jamie McGuire
Originální název: Red Hill
Počet stran: 324
Rok vydání: 2014 (originál 2013)
Nakladatel: Fortuna Libri

Anotace: Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat? Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie. Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.

Zkrácený děj: Nastala apokalypsa. Miranda a Ashley jsou sestry, které jedou na rodinnou návštěvu ke svému otci. Nathan zůstal se svojí dcerkou Zoe sám. Scarlet byla oddělena od svých dvou dcer, jediné co chce, je dostat se zpátky k nim. Všichni mají společný cíl: Dostat se na nějaké bezpečné místo, kde apokalypsa nezpustošila celé město. Tím místem se stane ranč Červený vrch.

Snad šlo z toho zkráceného děje poznat, že příběh je vyprávěný z pohledu 3 postav. Ze začátku mi to přišlo dost zmatené, ale chvíli po tom jsem si uvědomila, jak je to super. Děje všech těch postav se tam skvěle prolínají a ve výsledku to zní všechno opravdu skvěle. Dám příklad. Nathan se Zoe jsou uvězněny v kostele obklopeným zombíkama. Čekají na vhodnou chvíli, kdy se zombíci alespoň trochu rozestoupí a oni budou moci utéct. V tu chvíli přijde scéna z pohledu Mirandy, která nabourá auto, čímž zapne alarm a jelikož zombíci silně reagují na hluk, tak všichni se nasměrují od kostela k autu. Miranda se svým přítelem, svojí sestrou a jejím přítelem se utečou schovat do kostela, odkud právě vyběhl Nathan se Zoe. Nikdo netuší, že navzájem nejspíš zachránili život a už vůbec nevěděli o tom, že se přímo setkají. Na Červeném vrchu. ... Snad to zní srozumitelně. Zkrátka tohle se mi na tom opravdu hodně líbilo.

Krasavec, nemyslíte?

Potom také musím zmínit, že všechny alespoň trochu důležité postavy jsem si hodně oblíbila. I když tam všichni měli své chyby, autorka to dokázala napsat tak, že jsem si prostě oblíbila úplně všechny. Ale ze všech těch postav jsem nejraději četla scény z pohledu Nathana.

Když tak nad tím teď přemýšlím, nemůžu si vzpomenout na nějakou chvíli, kdy bych se při čtení nudila, naopak dost dobře si pamatuju chvíle, kdy jsem už pozdě večer (nebo spíš hodně brzo ráno?) s velkým přemlouváním zavírala knihu s tím, že musím jít už spát, jinak budu ráno úplně mrtvá.

Hodnocení: Červený vrch bych určitě doporučila všem! Já osobně jsem se dost bála těch zombíků tam, jelikož tohle v knihách moc nemusím, ale bylo to skvělé zpestření a dodávalo to skvělou atmosféru a akci! :D A také jsem se rozhodla, že téhle knize dám štítek "Doporučené knihy", protože tahle si to určitě zaslouží! A hodnocení? 4,8! :)

WeRonnie

Recenze - Chlapec na dřevěné bedně

Chlapec na dřevěné bedně - Recenze

Autor: Leon Leyson

Počet stran: 240

Rok vydání: 2014 (originál 2013)

Nakladatel: Fortuna Libri

Anotace: I v temných časech – zejména v temných časech – vyjde najevo síla a odvaha.

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců.

Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Leon Leyson

Chlapec na dřevěné bedně je naprosto úžasná kniha popisující příběh malého židovského chlapce, který přežil Holocaust. Příběh je velmi zajímavý a do detailů popsaný, protože je to příběh autora této knihy. 

Teprve desetiletý Leon si spolu se svojí rodinou prožil hotové peklo. Židé začali být utlačováni, nejdřív se s nimi přestali bavit nežidovští přátelé, potom nemohli navštěvovat parky, jezdit veřejnou dopravou a na oblečení museli nosit hvězdu. Ale nacistům to stále nestačilo a tak židy převezli do koncentračních táborů a nebo do Ghett. Leon a jeho rodina měli jak se říká štěstí v neštěstí a byli přepraveni do Ghetta, kde byli naprosto příšerné podmínky. Říkali si, že už to nemůže být horší, jenže se hrozně mýlili. Také se povídalo, že existuje takzvaný Schindlerův seznam.

Oskar Schindler byl německý obchodník, ale i přesto pomáhal židům. Zachraňoval jim životy tak, že je zaměstnával ve své továrně. Pravidla v Ghettech byla jasná. Pracuješ, jsi užitečný - žiješ. Nepracuješ, jsi nepotřebný - zastřelí tě. A jelikož byl Schindler Němec a nebyl to obyčejný prostý člověk, měl moc. Za účelem mít své zaměstnance blíž k továrně postavil pracovní tábor a tam poslal všechny své židy, ve skutečnosti to byl důvod, jak je ochránit před nacisty. Nějakým zázrakem (jak sám Leon říká) se skoro celá jeho rodina dostala do tábora a tamější podmínky jim připadaly jako naprostý blahobyt. Jenže tak to nezůstalo na dlouho... Zbytek Vám už neřeknu, protože kdybych s tím začala tak už nepřestanu a vypsala bych Vám sem celý děj (což už jsem částečně udělala).

Obálka knihy na mě působí dost zvláštně, ale moc se mi líbí. Když jsem prvně viděla knihu tak se mi obálka moc nelíbila, ale teď už se mi líbí hlavně proto, že jsem pochopila proč je na dřevěné bedně. Ta bedna mu v podstatě zachránila život. Leon byl totiž později zaměstnán v továrně, to mu bylo asi 14 let a jelikož byl na jeho věk hrozně malý, nedosáhl na páky u stroje a nechtěl přijít o práci, protože to by znamenalo jistou smrt. No a tak si stoupl na dřevěnou bednu.

Sice to na fotce moc dobře vidět nejde,
ale má to opravdu velké mezery
mezi řádky.

Jediné co bych knize vytkla je příliš velké řádkování, nebo prostě velké mezery mezi řádky a velká písmena. Kdyby to tak nebylo tak je nejspíš kniha poloviční. Každá stránka s novou kapitolou je nějak ozdobena a vypadá to opravdu dobře! Kniha je ještě na konci doplněna fotografiemi a při jejich prohlížení mi bylo ještě víc smutno, protože se vydání této úžasné knihy autor nedožil.

Mnozí z nás si takové věci už ani neuvědomujeme, říkáme sice že to muselo být hrozné, ale ve skutečnosti ani trochu nevíme, jaké to bylo zažít (a hlavně potom to přežít!). Tato kniha, spíš ten příběh by se měl ve školách stále opakovat a připomínat, že tohle by se už nemělo nikdy stát!

Doporučení a hodnocení: Tuto knihu velmi doporučuji! Není to sice ta nejemocionálnější (existuje to slovo vůbec? :D ) z toho období, ale i tak je kniha úžasná. Knize nemůžu dát nic jiného než 5 hvězdiček!

Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím webu MegaKnihy.cz

Odkaz na knihu