Recenze - Sůl moře

Sůl moře - recenze

Autorka: Ruta Sepetys
Počet stran: 352
Rok vydání: 2016
Nakladatel: CooBoo
Anotace (ereading.cz): zde


Rok 1945. Čtyři lidé. Čtyři příběhy. Jedno ale mají společné, jejich osud.
Joana. Milá, laskavá a úžasná žena, která dostala možnost jít pracovat do Německa a být považována za Němku, avšak ani to jí nepomohlo a ocitla se v uprchlické skupině mířící do Gotenhafenu, přístavu, který měl všechny zachránit od útočícího Ruska. Joana se díky svým zdravotnickým studiím stala neoficiální ošetřovatelkou a díky tomu se přednostně dostala na loď spásy.
Florian. Na první pohled obyčejný rekrut, ale ve skutečnosti skrýval spoustu nebezpečných tajemství. Pracoval pro velice důležité německé lidi, před kterými se teď skrývá a snaží se od nich dostat co nejdál.
Emilia. 15 letá polská dívka, která se těhotná vydává za Němku, aby zachránila jak sebe, tak svou holčičku. Florián jí zachránil život před německým vojákem a od té doby cestuje Emilia s ním.
Alfred. Mladý chlapec, který Hitlerovu ideu bere až příliš vážně a stává se z něj blázen, který by udělal vše pro svou slávu. Na druhou stranu je vystrašený a nejvíce by se chtěl vrátit ke své neopětované lásce Hannelore. Slouží jako posádka lodi.
Ti všichni se setkají na lodi jménem Wilhelm Gustloff a všechny potká stejný osud. Strašlivá katastrofa.

Sůl moře určitě velká spousta z vás zná a určitě několik z vás ještě před rokem netrpělivě čekali na to, až kniha vyjde. Autorčina první kniha, V šedých tónech, u mě měla velký úspěch a tak jsem se nemohla dočkat, až vyjde právě Sůl moře. K mému milému překvapení jsem na konci knihy zjistila, že obě její knihy jsou propojené. Sice minimálně, ale jsou. A můžu vám zaručit, že komu se kniha V šedých tónech líbila, tato se jim zaručeně líbit také bude.

Sůl moře je velmi dojemný a krásný příběh, odkrývající lásku i bolest, který převypráví tragický příběh a obrovskou pohromu, o které se ale zdaleka nemluví tolik, jako o zkáze Titaniku, který měl několikanásobně menší ztráty než právě loď Wilhelma Gustloffa. S počtem obětí kolem 10 000 se totiž stala největší námořní tragédií.

Začátek příběhu se podle mě velmi táhl, naopak konec uplynul strašně rychle, až jsem se divila, že už kniha skončila. Vyprávění mi opravdu sedlo a ráda jsem si ještě rozšířila obzory ohledně této významné události za 2. světové války. Také se mi líbilo, jak byly jednotlivé příběhy (postavy) do sebe zapletené a postupně všechny začaly dávat smysl. Proto knihu hodnotím 4,6/ 5.

Nakonec bych ještě chtěla mockrát poděkovat portálu eReading.cz za poskytnutí knihy na recenzi. E-knihu můžete zakoupit zde.

Recenze - Moudré z nebe

Moudré z nebe - recenze

Autor: Richard Skolek
Počet stran: 98
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Backstage Books
Anotace (Databáze knih): zde

Příjemná oddechovka plná humoru a nostalgie. Taková je kniha Moudré z nebe, u které jsem měla tu radost si jí přečíst. O existenci knihy jsem vůbec nevěděla až do okamžiku, kdy mě kontaktoval sám pan autor Richard Skolek. Nejdříve jsem si říkala, že mi kniha nezabere více jak jeden večer, to bohužel ale nějak neprošlo a já nad knihou strávila asi 2 týdny. Tím ale vůbec nepopírám kvalitu a obsah knihy, je to totiž spíše moje vina.

Celá kniha je psána formou deníčku a hlavní postavou je sám spisovatel, tedy jeho mladší školní já. Jak sám autor tvrdí, je to dětský deníček, který je ale určen pro dospělé. A co to obnáší? Spoustu srandy, vtípků, nespisovných slov a dinosaurů. Kniha popisuje příběhy v průběhu několika let.

Ríša je nadprůměrně chytrý chlapec, který zrovna nastoupil do první třídy a i přesto, že denně poslouchá urážky na jeho osobu, je celkem spokojený. Z urážek si moc velkou hlavu nedělá, ale to bude spíše tím, že takovéhle věci dětská hlava ještě nebere moc vážně, no a ptáte se proč že se stává terčem posměchu? Protože je tlustý. Být tlustý samo o sobě není takovým problémem, když se s tím smíříte a smíříte se také s tím, že sousedky a nejen ty o vás říkají, že jste tlusté dítě. Problém ale nastává tehdy, když nastoupíte do sportovní třídy, kde jsou samé hubené děti. Ríša to ale moc neřeší, oni jsou hubení, on je zase chytrý, vyrovnáno. Nad jeho připomínkami se někdy zkrátka musíte pozastavit a upřímně se jim zasmát, protože ta dětská upřímnost, zvědavost a nevědomost.. vás prostě dostane a vy si hezky nostalgicky zavzpomínáte na staré dobré dětské časy.

Dlouhé odstavce plné dlouhých vět plné nespisovných slov (zpočátku velmi otravných, ale časem si zvyknete na slova jako vobraz, vono, vobracet). To přesně vystihuje styl psaní autora v této knize. Ze začátku mi to celkem vadilo, ale po chvíli si prostě na ten chaos ve větách zvyknete a uvědomíte si, že k tomu to prostě patří. Chaos nebyl jen v samotných větách, ale i všude kolem, protože neustále jste přeskakovali z jednoho tématu k druhému a to přesně dotvářelo atmosféru, takže za to má autor u mě zaručeně pomyslné plus. Jak jste si možná všimli, kniha nemá ani 100 stránek, tudíž vás to asi navede k tomu, že je to knížečka ke kávičce, já se tím prokousávala dlouho, ale to bylo tím, že jsem si na to prostě nedokázala udělat a tak jsem knihu četla v průběhu hodin fyziky a v tramvaji cestou domu.

Z čeho jsem měla ale opravdu zvláštní pocit byl samotný konec knihy. Žádného konce se totiž nedočkáte. Určitě si každý z vás vedl alespoň jednou deník a každý z vás zažil několik šťastných dní, kdy jste poctivě zapisovali a pak přišel den, kdy jste se prostě rozhodli, že už si psát deník nechcete. A tak prostě skončíte. Tady je to stejné, prostě to najednou skončilo a vy si jen říkáte: Hm, tak jo, co teď... Tím, že je to deník, tak neočekáváte konec, protože by to mělo pokračovat, což bych já ocenila, ale někdy to skončit muselo, že.

Tuto knihu bych vám určitě chtěla doporučit, protože si to zaslouží. Pokud hledáte něco právě na odreagování nebo něco, co by vás hezky pohladilo po duši, myslím, že Moudré z nebe je dobrou volbou. Opravdu dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla, jaké hodnocení knize dám, ale nakonec jsem se rozhodla pro 4,3/5. Nakonec bych ještě skrze tuto recenzi chtěla poděkovat autorovi za to, že mi poslal knihu a tudíž mi poskytl šanci si knihu přečíst, jsem za to opravdu vděčná (i za to strohé, ale milé věnování, které najdete v mém Unboxingu).

Recenze - Univerzita Výjimečných: Zkouška

Univerzita Výjimečných: Zkouška - recenze

Autorka: Joelle Charbonneau
Originální název: The Testing
Počet stran: 304
Rok vydání: 2016 (originál 2013)
Nakladatel: Fragment
Anotace (Databáze knih): zde

16 letá Malencia právě dokončila školu, což z ní udělalo dospělou. Po dokončení školy si musíte vybrat povolání pro obnovu zpustošené země. Cia se ale celý život připravuje na jiný život. Celý život se učí co může, aby jí vybrali do programu a mohla tak jít dál studovat do hlavního města a mít tak možnost získat vysoké a hodnotné povolání. Není to však tak jednoduché, jak si všichni myslí. Ke studiu je nutné projít Testováním. Cia byla vybrána na testování a její otec se poprvé zmínil o testování, kterým si sám prošel. Z testování si nepamatuje nic než krátké útržky plné bolesti a smrti.

Hlavní hrdinka Cia mě velice překvapila. Jak to totiž v poslední době bývá, patnáctiletá dívka se v knihách projevuje jako 13 letá, ale častěji můžete vidět, že se chová až moc dospěle. A Cia nezapadá ani do jedné skupiny. U ní jsem se ani jednou nezastavila nad tím, že se choval nějak nepatřičně na svůj věk. Tím ale vůbec nechci říct, že by se chovala dětsky, to vůbec. Jelikož je ona a také všichni kolem ní z té "lepší, chytřejší" populace, celý příběh to posune o level výš. Krom Cii je v knize důležitý také Thomas, její dlouhodobá a hlavně jsou ze stejné kolonie, což z něj dělá jediného člověka, kterému Může Cia věřit.

Samozřejmě jako u každé Young Adult knihy je jasné, že nás autorka neobrala o nějakou tu romantiku. Avšak tady pro ni není moc místa, ale samozřejmě se mezi částmi, kdy musí bojovat o život najdou také chvíle, kdy jsou spolu sami a nějaká ta jiskra vzplane.

Musím přiznat, že prvních asi 50 stránek jsem si říkala jak moc se příběh podobá Divergenci, po chvíli Labyrintu, The Hunger Games a pak opět Divergenci. Nicméně po těch 50 stránkách se to opravdu rozjelo a já měla problém knihu odložit (i když vlastně moc né, test z matiky je prostě test z matiky...) pro její čtivost. Strašně moc se těším na další díl, jenže jsem nikde nečetla kdy, a jestli vůbec někdy kniha vyjde. 2. i 3. díl v originále už vyšel a to dokonce v roce 2014, takže uvidíme. Knihu hodnotím 4,5 hvězdičkami!

Děkuji moc eshopu megaknihy.cz za poskytnutí knihy na recenzi.

♥Knihu můžete koupit zde! ♥

Přeji krásný zbytek dne! ♥
WeRonnie

Recenze - Smrtná zima

Smrtná zima - recenze

Autorka: Kate A. Boormanová
Originální název: Winterkill
počet stran: 366
Rok vydání: 2015 (originál 2015)
Nakladatel: Host
Anotace (Databáze knih): zde

Dystopický svět, kde jako hlavní hrdinka vystupuje patnáctiletá Emmeline. Chodit za pevnost Osady je přísně zakázáno a díky příšerným tvorům Malmaci se nikdo ani nesnaží přemýšlet o cestě mimo Osadu. Až na Emmeline, kterou tam táhnou hlasy, které slýchá ve své hlavě a ve snech. A zima už začíná.

Originální obálka

Především musím ocenit svět a celkově prostředí, ve kterém se celý příběh nese. Jejich takzvanou Osadu si můžete představit jako normální osadu ve středověku, která se dělá na 4 části podle světových stran a každá část se specializuje na něco jiného (sklad potravin, dřevo, ...). I tam žijí skoro jako ve středověku a to se mi na knize strašně líbilo, protože to bylo takové.. jiné.

Emmelina byla poskvrněná. Tak se říkalo lidem, kteří udělali nějaký vzpurný čin, popř. vzpurný čin udělali jejich rodiče, prarodiče, jako právě v případě Emmeline. Poskvrna samozřejmě v Osadě nebyla moc vítaná, takže Emmeline neměla moc přátel, někdo se jí bál, někdo jí opovrhoval a problém to bylo hlavně v dětství, protože za děti mluvili hlavně jejich rodiče, kteří o poskvrně neříkali dobré věci a naváděli děti, aby se s nimi nebavili. Pro Emmeline bylo teda velkým překvapením, když jí bratr Stockham, vůdce celé Osady, požádal o ruku.

Další co musím zmínit, je skvělý popis míst, situací a lidí, ačkoliv se mi celkem dlouho právě ty postavy pletly dohromady a já nevěděla o kom je řeč, ale to je spíš věc mé paměti a pozornosti. Vlastně jediné, co se mi moc na knize nelíbilo byl konec. Já chtěla, aby to skončilo úplně jinak, ale s tím nic neudělám a hlavně tenhle konec je správný, jelikož má být druhý díl, na který se mimochodem strašně těším! Knize tedy dávám 4,5 hvězdiček! A na konec bych knihu ráda doporučila všem, co mají rádi fantasy a hlavně tedy Young Adult!

Snad se recenze líbila, protože je to recenze zase celkem po dlouhé době (2 měsíce!!) a tak mi přijde, že jsem vyšla ze cviku, tak snad to nejde moc poznat :D. Nicméně v nejbližší době se můžete těšit na další recenzi, se kterou bych měla opravdu pohnout, protože je to recenzní výtisk... no, tak zase příště! Mějte se a užijte si dnešní prodlouženej den!

Recenze - Will Grayson, Will Grayson

Will Grayson, Will Grayson - recenze

Autor: John Green, David Levithan
Originální název: Will Grayson, Will Grayson
Počet stran: 280
Rok vydání: 2016 (originál 2010)
Nakladatel: Yoli
Anotace (Databáze knih): zde

Will Grayson, kluk, který se stále utápí v depresích, který se chce zabít, který je gay. Už nějakou dobu si dopisuje s Izákem přes sociální sítě a začíná být alespoň trochu doopravdy šťastný, ale pak se ukáže, že to není žádný Izák, ale celou dobu to byla jeho "kamarádka".
Pak je tu druhý Will Grayson, říkejme mu t. d. w. g. (Ten Druhý Will Grayson), který je úplně odlišný od toho prvního Willa. t. d. w. g. je osamělý a nemá skoro žádné opravdové přátele. Vlastně má jen jednoho, Drobka, největšího gaye pod sluncem (né ale opravdu...).
Tihle dva ani nebydlí ve stejném státě, ale přesto se potkají. V sexshopu.

Nejdříve se musím vyjádřit k dvou hlavním postavám. Všude v komentářích i recenzích jsem četla, jak se někomu více líbil Will Grayson od Johna, někomu zase od Davida. A já jenom nechápu a doteď jsem ani nikde nenašla, čí Will je koho. Né opravdu, jestli to někdo na sto procent víte, určitě mi to napište, protože já opravdu nevím. Tak nějak mi ten Will, který se utápí v depresích sedí k Johnovi, ale těžko říct...

Co mě ale na knize nejvíce štvalo, bylo grafické provedení knihy. Tím nemyslím obálku, ale ten vnitřek. Velká písmena jste ta, hledali stěží. Uvozovky občas jako by neexistovali a dialogy vypadaly následovně.

já: proč?

t. d. w. g.: proč by jane pukla smíchy?

t. d. w. g.: tak to ti fakt nepovím.

Pak ale přišly části (tuším, že i tohle mělo odlišit autory, ale já stejně nevím, kdo co psal...), kdy jste v textu našly jak uvozovky, tak i velká písmena! Dále mě mátlo a vadilo to, že se každou kapitolu střídal jeden Will s tím druhým. Nikde totiž nebylo napsáno, o kterého Willa momentálně jde a já jsem se to dozvěděla až třeba po jedné straně díky místa, kde se nacházel. A aby to nebylo jednoduché, nestřídá se Will první s tím druhým ob jednu kapitolu, ale o jednom se mluví třeba dvě kapitoly a až pak se přesuneme k tomu druhému. Nevím, jestli to je pochopitelné z toho, co vám tu píšu, na co ale narážím, je to, že je to neskutečně zmatené!

Abych tu neříkala ale jen zápory, musím hlavně napsat, že kniha byla vtipná a zábavná. Homosexualita se tam samozřejmě vyskytovala často, ale v přijatelné míře (alespoň pro mě, protože já proti gayům nic nemám). Kniha Johna Greena nám opět připomněla, že láska je sice důležitá, ale pravý přátelé důležitější. Knize dávám 4,5 hvězd. Asi si říkáte, že je to hodně na to, že skoro v celé recenzi jsem vypisovala zápory, ale přeci nemůžu knihu soudit za to, že tam nejsou velká písmena a uvozovky. A když bych tohle přehlídla, kniha byla opravdu dobrá.

Snad se recenze líbila, protože tuhle knihu jsem dočetla ještě když byla škola (přesnější datum neznám :D) a už si to tak moc nepamatuji, vlastně bych si to nepamatovala skoro vůbec, ale už dříve jsem si napsala pár bodů, které bych měla zmínit. Jinak, tahle recenze je už 2 měsíce rozepsaná (nejsem si jistá, že jsem ráda, že blogger tyhle čísla zaznamenává :D ) a ani nevíte, jak jsem ráda, že jí mám konečně z krku! Užijte si zbytek dne!
WeRonnie ♥

Recenze - Wonderland: Země divů

Wonderland: Země divů - recenze

Autor: Jennifer Hillier(ová)
Originální název: Wonderland
Počet stran: 384
Rok vydání: 2016 (originál 2015)
Nakladatelství: Baronet
Anotace (eReading.cz): zde

Vanessa nastupuje do nové práce jako zástupkyně šéfa u policie v malém městečku Seaside. Její první vyšetřování byla vražda takzvaného "Bezdomovce Harryho", který se ocitl už několik dní mrtvý uprostřed zábavního parku Země divů, který byl pro Seaside vším. Po chvíli se objeví nový případ "Kluka z ruského kola", který tu samou noc, kdy někdo přivedl tělo Bezdomovce Harryho do parku, vylezl na ruské kolo a pak zmizel. Postupem času a vyšetřování však Vanessa zjistila, že téměř vše vede k Zemi divů. Vanessa objevila další 2 případy zmizelých chlapců, kteří pracovali v Zemi divů. Všichni ti kluci měli něco společného. 18 let, blonďaté vlasy a všichni pracovali v Zemi divů. V Seaside je tedy sériový vrah, ale kdo jím je?

Originální obálka

Knihu bych zařadila určitě mezi Thrillery, ale částečně samozřejmě i do detektivek a také do mých oblíbených knih. Příběh byl zajímavý od začátku do konce a neustále se něco dělo, odhalovaly se nové věci, nová zmizení.

Nesmím si odpustit kvalitu postav, které byly opravdu propracované a zdálo se to jako reálný příběh, protože autorka dokázala reálně vystihnout pocity dospělé ženy, muže, pubertální dcery, naštvané matky, jejíž syn ještě ve 40 stále bydlí u ní i pocity psychopata. Každou chvíli se měnili pohledy postav, takže vy jste měli informace jak zvenčí (tím myslím policii), tak zevnitř (tím myslím Zemi divů). Jednu chvíli vyprávěla hlavní hrdinka, potom její dcera, výkonná ředitelka parku a na konci třeba i vrah (aniž by se prozradil samozřejmě...). Takže vy jste vždycky byli ti, kdo byl před Vanessou napřed a to se mi líbilo! (Protože kdyby to bylo obráceně, já a moje dlouhé vedení by to pochopilo až na konci knihy, kde by se řeklo jméno vraha...)


Snad jediné, co mi v knize chybělo, byl nějaký epilog, nějaký "o 3 roky později". Asi posledních 50 stránek jsem si říkala, jestli tam na mě něco takového čeká. Nečekalo :(. Nicméně konec byl..! Nezapomenutelný (jojo, to říkám teď, ale za 2 měsíce stejně nebudu vědět, jak to skončilo :D). Když se přišlo na to, kdo byl vrahem a jak to vlastně s nezvěstnými chlapci dopadlo, jenom nechápavě čtete dál, jelikož aspoň já jsem si vraha dost oblíbila. (hah)


A na konec! Za skvělý styl psaní a poutavost knihy dávám 4,7 hvězd! Zároveň jí také přidávám do "Doporučených knih" (recenze na další takové knihy si můžete přečíst po rozkliknutí štítku "Doporučené knihy"). Jestli se někomu kniha zalíbila, ale říkáte si "ne, detektivka není nic pro mě", tak na to zapomeňte! Já sama přečetla dvě takovéhle "detektivky" a tahle je prostě skvělá! Skvěle zvrácená, skvěle úchylná. (Jinak jsem svatá, přísahám! :D)

A na konec musím poděkovat eReading.cz za poskytnutí eKnihy k přečtení!

Knihu můžete koupit zde opět za skvělou cenu!!

Tak snad se recenze líbila. Já jsem si řekla (spíše jsem na sebe v duchu nadávala, že jsem hrozná a nepíšu vůbec recenze...), že budu ty recenze prostě psát častěji, chtěla bych jednou za 2 týdny alespoň...
Zároveň také musím říct, že asi na některé už přečtené knihy nenapíšu recenze, protože to jsou prostě už 3 měsíce přečtené knihy, a já už nevím, jaké pocity po dočtení jsem z toho měla. :( Je mi to strašně líto, ale pokud by to šlo, možná bych mohla udělat článek, kde budou třeba minirecenze na 3 nějaké ty knihy.

Teď už se s vámi loučím, ahoj!
WeRonnie

Recenze - Jiskra v popelu

Jiskra v popelu - recenze

Autor: Sabaa Tahir(ová)
Originální název: An Ember in the Ashes
Počet stran: 456
Rok vydání: 2016 (originál 2015)
Nakladatel: Host
Anotace (Databáze knih): zde ... Pokud ale nechcete hodně spoilerů, nečtěte to! :D

V Impériu najdete Učence, Domorodce a Válečníky, ti vládnou všemu a všem. Už v dávných letech porazili Učence a teď jim Učenci otročí. Najdete tam také Šerosráz, školu, kam vodí děti již od asi 6 let. To jsou Jednoročci a musí se vypracovat na pozici Masky, k čemuž vede příšerný dlouholetý trénink, který z nich vymlátí všechno lidské a skoro jediné, co umějí je zabíjet.
Elias je Maska, ale přesto je jiný, než zbytek jeho vrstevníků. On nechce furt vraždit a být "otrokem" svojí Velitelce (což je překvapivě jeho matka), císaři a celému Impériu. Hlavně chce ale změnit osud Učenců.
Laia je Učenka. Jejich život byl dobrý (dobrý, protože byli chudí, ale stejně byli šťastní), dokud k nim domu nepřišlo několik Masek a nezabilo její babičku, dědu a neuvěznila jejího bratra Darin. Darin je teď veškerá rodina co má a musí ho zachránit, i když se strašně bojí a není tak silná, ale slíbila mu to.
I přesto, že by se tyhle dva měli nenávidět, si mezi sebou vytvořili zvláštní vztah a spřátelili se.

Jedna z Amerických
obálek

Napřed musím říct, že to byla opravdu skvělá kniha, která mě strhla hlavně svým tématem. Nadchla jsem se pro ten svět, který autorka vytvořila a jak do něj zasadila postavy. Svět dost připomíná Římskou říši, to ano. Ale snad všechno tak bylo promyšlené. Způsoby jejich života, že každá ta "sekta" má jiný způsob jak žijí, nebo přežívají. Všechno bylo skvěle popsané. Nestále jste byli v nějaké části školy, nebo Impériu a až teď mi došlo, že jsem nikdy nepochybovala nad tím, kde jsem. nikdy se mi nestalo to, že bych tápala v ději, což se mi často stává i v nějakých jednoduchých young-adult románkách. Když už jsme u těch románcích, tak chci ještě říct, že i tady jste mohli najít trochu té romantiky, ale opravdu jen trochu a když už, tak to byla spíše vášeň než láska. Z nějakého důvodu, mi to takhle krásně vyhovovalo.

Kniha je psána z pohledu dvou postav, Eliase a Laii a kniha byla tak napínavá, že jste měli chuť přeskočit kapitolu jednoho, a přejít na kapitolu druhého. Jenže tady vás to nepustilo jen tak přeskočit kapitoly, protože zároveň jste chtěli vědět, jak to bude z druhou postavou. Já jsem to četla jako E-knihu a četla jsem to opravdu rychle. Jelikož jsem viděla vždy procenta, kolik toho mám přečteného, tak to šlo opravdu rychle. Jenže až teď, při psaní recenze jsem zjistila, že kniha má přes 450 stránek a já jsem počítala s těmi obvyklými 280 stránkami... Takže naprosto nechápu, jak jsem to stihla přečíst během pár dní..

Právě jsem také zjistila, že nejspíše bude film právě podle Jiskry v popelu, což mě neskutečně štve. Většinou u mých oblíbených knížek chci, aby natočili film, ale tady... no, opravdu nechci vidět nadšený fanoušky, jak strašně milujou film (protože určitě budou!) a jak je to dokonalý a jak ten a ten jsou krásnej páreček (sama nevím, o jakém párečku mluvím, ale všichni známe filmy na motivy knih...) a taky jsem našla video, kde jedna holčina udělala Dream Cast, tedy jak by chtěla, aby postavy/herci vypadali. Kdo četl, určitě koukněte, jsou tam postavy hlavně ze seriálů The 100, Game of Thrones (♥ moje nejoblíbenější ♥) nebo také z Hunger games (ten Snow mě v roli Starého Veturia opravdu pobavil)! Zde máte odkaz

Jiskru v popelu určitě přesouvám do Doporučených knih, protože to je jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Za svou originalitu a napětí a všechno ostatní, co bylo dokonalé dávám celých 5 hvězdiček, což je nejvyšší hodnocení, co jsem kdy dala! Opravdu mi tam nic nechybělo, skvělá kniha!

Mockrát děkuju e-shopu eReading.cz za poskytnutí knihy na recenzi, jsem Vám opravdu vděčná!

Knihu můžete zakoupit zde 

(Momentálně mají mega akci a knihu můžete koupit za 139,- což je fakt krásná cena! A neberte to jako reklamu, že si to musíte koupit, ale někdo je určitě rád, protože to je opravdu levné...)

Snad se recenze líbila, protože to je opravdu už dlouhá doba, co jsem nějakou psala (právě jsem zjistila, že to jsou skoro 3 měsíce, ups, jsem fakt hrozná). Teď už bych snad měla mít více času na psaní, jelikož do konce prázdnin mám už "jenom" brigádu, žádnou dovolenou, tak vám určitě připravím více článků. Tak se mějte a užívejte si prázdniny!

WeRonnie ♥

Recenze - Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru - recenze

Autor: Benjamin Alire Sáens
Originální název: Aristotle and Dante Discovered the Secrets of the Universe
Počet stran: 368
Rok vydání: 2015 (originál 2012)
Nakladatel: Albatros Media - CooBoo
Anotace (Databáze knih): zde

Tady můžete vidět i nějaké
ohodnocení, které kniha získala

Kniha je vyprávěna z pohledu dospívajícího chlapce Aristotela a jako každého teenagera ho trápí problémy. Nerozumí si se svými vrstevníky a celá jeho rodina dělá, že jeho bratr umřel, protože nechtějí přiznat, že je ve vězení. A samozřejmě největší problém a otázka celé knihy, kdo vlastně je? Potom ale pozná Danta a konečně najde pravého přítele, se kterým si naprosto a ve všem rozumí. Oba jsou pro toho druhého jakýsi záchranný bod a až později zjistí, jak je jeden pro druhého důležitý.

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru patří rozhodně k těm knihám, které vás zaujmou už pouhou obálkou (která se opravdu povedla, je nádherná!) nebo názvem, u kterého musíte prostě ocenit ironii jejich jmen. Nejlepší kamarádi, Aristoteles a Dante. Jejich příběh vás dokáže rozesmutnit i rozesmát zároveň. Hodně mě zaujala Dantova averze vůči botám, že je nechtěl nosit a snažil se jich vždy zbavit. :D

Co si na knize všimne snad každý kdo ji čte je, síla lásky a přátelství. I když se v knize občas neřeší moc pěkné věci, vám připadá, jak kdyby všechno kolem vás bylo prozářené. Protože myslím, že na tu lásku a přátelství se v knize kladl největší důraz.

Styl psaní skvělý a kniha rychle ubíhá. Dokonce až tak, že na konci si minimálně smutně povzdechnete, že už kniha končí. Nicméně končí nádherně, je to takový klasický Happyend ve kterém mu ke štěstí napomůže rodina. Myslím, že pokud se nebojíte trochu vážnějších témat a potřebujete něco na odreagování klasických Love Stories a teenagerských románků, je to kniha por vás! Ovšem také si myslím, že kniha nejvíce sedne právě těm teenagerům, protože k tomu mají zkrátka nejblíž. Knize dávám 4,5 hvězdiček!
WeRonnie

Recenze - Artyčoková srdíčka

Artyčoková srdíčka - recenze

Autor: Sita Brahmachari(ová)
Originální název: Artichoke Hearts
Počet stran: 302
Rok vydání: 2016 (originál 2011)
Nakladatel: Slovart

Anotace (Databáze knih): zde

Miře je čerstvě 12 let, tudíž je kniha označována jako dětská. Kdybych ale já tuto knihu četla v době, kdy mi bylo nějakých 11 let, asi bych měla na nějakou dobu takovou menší depku. Kniha je sice o lásce, ale mnohem podstatnější téma v knize je smrt a vyrovnání se s ní.

Už na začátku knihy poznáme, že Mira pochází z poněkud zvláštní rodiny. Samozřejmě v tom dobrém smyslu. Kromě Miry je velmi důležitá postava právě její babička Josie, která umírá a v knize přesně vidíte, jak se z relativně "zdravého" člověka stává troska (promiňte mi to, ale přesně takhle to je). Nejhorší na tom je, že její babička byla skvělá, opravdu úžasná. Obě toho měli hodně společného a mně osobně se nejvíce líbila vyprávění babičky Josie. Ta vyprávění z minulosti byla opravdu hodně procítěná, takže jsem neměla nejmenší problém se Mirou ztotožnit a prožívat to s ní.

Když někdo umírá, tak je všechno, co řeknete a uděláte, důležitější než normálně. Když někdo
umírá tak si všímáte... vlastně všeho. Všechno se pohybuje zpomaleně.

Další důležitou osobou je Pat Printová, což je spisovatelka a chvíle s ní byli nejen zábavné, ale i poučné, protože tam říkala i různé typy a rady pro budoucí spisovatele a právě Pat dětem dala úkol si psát deník. A samozřejmě Jidé. Kluk se zvláštním jménem (abych řekla pravdu, všechny ty jména jsou vtipná a divná), do kterého se Mira zamilovala a jeho minulost také hrála v knize důležitou roli.

Jak už jsem tedy zmiňovala, Miře je 12 let, ale kdybyste to nevěděli, neodhadli byste jí míň jak 15 let. Protože to, jak se s tím vším vyrovnává a jak jedná... to rozhodně nepasuje v 12 leté dívce, která jediné, co by měla řešit je první menstruace (pardon, ale to jsem si nemohla odpustit, protože v knize se o tom baví nejmíň desetkrát :D ).

... a ještě kravatu... abych v krku dokázala udržet ten tvrdý chuchvalec slov, která polykám.

Artyčoková srdíčka rozhodně není odlehčující kniha a u které se celou dobu budete válet smíchy. Sice ano, milé a vtipné části tam jsou taky, ale stále převažují ty vážné a procítěné části. V knize je celá řada naprosto úžasných citátů a myšlenek a kdybych si je měla všechny označit, ani byste neviděli stránky přes ty zelené papírky (viz foto) a proto jsem vybrala tři pro mě nejlepší.

Líbilo se mi to 'moderní slunce', protože je hodně staré, ale svým způsobem je pořád nové. Každý den zapadá a pak zase vychází... Každý den, když se vzbudíme, je zase nové.

Knihu bych doporučila rozhodně všem, nenechte se rozhodit tím, že je to dětská kniha. Myslím že občas to chce nějakou změnu. Já jsem za tu změnu dost ráda. Knize dávám 4,7 hvězd! ♥

Chtěla bych moc poděkovat nakladatelství Slovart za to, že mi poslali knihu na recenzi!! ♥

Mějte se skvěle, a užijte si víkend!

WeRonnie

Recenze - Temné šílenství

Temné šílenství - recenze

Autor: Wulf Dorn
Originální název: Dunkler Wahn
Počet stran: 384
Rok vydání: 2014 (originál 2011)
Nakladatel: Knižní klub

Anotace: Kytice růží bez odesílatele. Dárky před domovními dveřmi. Dopisy za stěrači... Neznámá žena zavaluje psychiatra Jana Forstnera milostnými vyznáními. Jan se zpočátku domnívá, že jde o nevinné horování některé z jeho bývalých pacientek. Potom ho však jistý novinář požádá o pomoc v případu psychicky narušené osoby a zanedlouho je publicista zavražděn. Jan poznává, že se dostal do hledáčku nebezpečné šílenkyně. A že jeho pronásledovatelka se nezastaví před ničím...

Určitě znáte případy, kdy se žena stala obětí nějakého stalkera, který jí neustále obtěžoval a sledoval. Zkusme si to otočit. Co takhle, kdyby psychicky narušená žena pronásledovala muže? Ano, to je ten příběh. 

Autor sympaťák :D

Psychiatr Jan Forstner dostává podivné obrázky a vzkazy od neznámé ženy, která si říká Jana (asi abychom se do toho ještě víc zamotali...). Problém nastává v okamžiku, kdy kvůli němu ubližuje a dokonce i zabíjí. A proč, z jakého důvodu? Ona tomu říká pravá láska a z nějakého důvodu si myslí, že jejich láska je oboustranná. Jana ale její láska děsí a nechce s ní mít nic společného. Ona se ale nedá, udělala by pro něj cokoliv.

Já osobně jsem si v knize opravdu našla své. Jedna postava psychiatr, druhá psychopat. Jan dostal obrázek, který vypadal jako by ho namalovalo dítě. Ale jenom z toho jednoho obrázku někdo dokáže vyčíst pocity a myšlenky autora obrázku už jenom z toho, že v pozadí jsou krávy, postava má červené šaty a tahů tužky, kterou to bylo namalováno. Z těchto částí knihy jsem byla nadšená úplně nejvíce, protože je to takový můj sen (psychiatrie je takový můj dreamwork).

Wulf Dorn je známý tím, že jeho konce jsou prostě skvělé. A já už po přečtení této jeho jedné knihy vím, že je to určitě pravda. Když na konci zjistíte, kdo je ta tajemná, násilnická a šílená Jana, pravděpodobně budete mít v obličeji jedno velké What?! :D Akorát mi přišlo, že i po rozuzlení nějaké věci do sebe nezapadli, ale klidně to může být mojí nepozorností. (protože když nejsem na nějakém klidném místě a jedu třeba v autobuse kolem reklamy na válenky, v polovině strany začnu přemýšlet o válenkách a můžu číst celou jednu stranu znova :D )

Ačkoliv se mi Temné šílenství líbilo, dám mu, vzhledem k tomu, co jsem tu psala, poměrně nízké hodnocení a to 4,6 hvězdiček. Na knize se mi totiž moc nelíbila, jak se občas vlekla kvůli tomu, že tam byli přidány kapitoly z pohledu jiných lidí, které byli z většiny zbytečné a zdlouhavé a víckrát se tam třeba už neobjevili. Myslím, že pohledy 4 nejhlavnějších postav by bohatě stačili a nebylo třeba tam dávat nějakých 10 dalších.

To je pro dnešek vše a já doufám, že se vám recenze líbila, protože jsem vám tu odhalila i kousek sebe a mého snu, který znají jen asi dva mí nejbližší lidi. (No, teď už to ví o pár desítek lidí víc, ale tady nehrozí to, že by mi to tu začal někdo rozmlouvat a říkat, že na to nemám). No nic, dost vážného kecání! :D Mějte se a smějte se! ♥
WeRonnie

Recenze - Kečupová mračna

Kečupová mračna - recenze

Autor: Annabel Pitcher(ová)
Originální název: Ketchup Clouds
Počet stran: 272
Rok vydání: 2015 (originál 2012)
Nakladatelství: Slovart

Zkrácený děj: Říkejme jí Zoe. Zoe píše pod vymyšleným jménem i adresou dopisy jistému Stuartu Harrisovi do cely smrti (tedy vězni, který je odsouzený k smrti). Se Zoe mají něco společného. On zabil. Ona zabila. Avšak jí to prošlo, jemu ne. A přesně o tom jsou dopisy. Svěřuje se mu s tím, jak to doopravdy bylo.

Unboxing (klik)

Kromě úžasné obálky a skvělého grafického zpracování mě Kečupová mračna zaujala hlavně tím, že celá kniha je psána ve formě dopisů. Vždy na začátku dopisu popisuje svůj den a pak vždy následuje pokračování jejího příběhu. Zvláštní také je, jak tato forma ovlivňuje čtení. Nevím, jak to mám popsat, ale zkrátka je zvláštní číst několik dopisů najednou, nejradši bych si mezi každým dopisem udělala delší pauzu, protože přeci jenom, když vám rok chodí dopisy, budete si je pročítat průběžně když vám přijdou a nebude čekat, až dostanete všechny a až pak je přečtete. Zkrátka je dost zvláštní číst dopis z jara a během pár řádků se přesunete do léta. (Teď si tu příjdu jak šílenec...). Nicméně tato forma přináší i jisté plus. Kapitoly jsou totiž psány chronologicky, takže vy se těšíte na každý nový dopisy, protože jste zvědaví, jak se to vyvine.

Hlavní hrdinku Zoe jsem si oblíbila hned na začátku. Má dvě skvělé mladší sestry a u scén s nimi jsem se vždy smála. Rodiče, který se neustále hádaj, ale když je potřeba, tak podpoří. Na všech těch postavách se mi líbí nejvíce to, že všechno zní reálně. Žádná dokonalá a bezproblémová rodinka jak vystřižená z amerických filmů. Prostě normální rodina, řešící problémy.

Zoe se stýká se dvěma klukama. Po čase zjistí, že to jsou bratři a vy celou knihu víte, že zabila jednoho z nich. S jedním chodí, druhého miluje. Až na konci však zjistíte, kterého z nich tedy zabila. A mě neskutečně štvalo, že nevím, koho z nich. Jestli Aarona, nebo Maxe. Celou dobu jsem se "těšila" (s hodně velkými uvozovkami!) na to, až zjistím, kdo z nich tedy zemřel. Sice mě to štvalo, ale k téhle knize to patří a kdyby to bylo prozrazeno hned na začátku, myslím, že by to nemělo smysl a nikdo by se na ten konec netěšil.

Někdo před spaním počítá ovečky, někdo slavné diktátory.

Doporučení a hodnocení: Knihu jsem si opravdu zamilovala, a možná se k ní jednou vrátím, což už jasně napovídá k tomu, že bude vysoké hodnocení a knihu přidám i do skupiny Doporučené knihy. Řekla bych, že v knize si každý najde své, takže si myslím, že to nebude kniha vyhrazena jen pro nějakou kategorii už jenom kvůli svému tématu (Kečupová mračna totiž získaly cenu za nejlepší dětskou knihu 2013), ale je fakt, že teenagerům vy sedla nejvíce. Knize dávám skvělých 4,8 hvězdiček!

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji E-shopu MegaKnihy.cz. Knihu u nich můžete koupit zde, za skvělou cenu s poštovným zdarma! (Jen tak pro info :D )

Ještě nakonec chci poděkovat vám všem! Ani nevíte, jak strašně mě potěšili vaše komentáře pod Unboxingem, když jste psali, že se těšíte na mojí recenzi. Teď jenom doufám, že jsem Vás nezklamala.

Mějte se krásně! 

WeRonnie♥

Recenze - Všichni jsme z toho úplně na větvi

Všichni jsme z toho úplně na větvi - recenze

Autor: Karen Joy Fowler
Originální název: We Are All Completely Besides Ourselves
Počet stran: 336
Rok vydání: 2015 (originál 2013)
Nakladatel: Plus

Zkrácený děj: Jako dítě byla Rosemary šíleně upovídané dítě, a tak, když chtěla něco říct, všichni jí nabádali k tomu, aby začla hned uprostřed. A tak se odehrává i tato kniha. Vede od prostředka k začátku, ke konci a zase zpátky na začátek. Rosemary vypráví o své ztrátě. O ztrátě své sestry a poté i bratra.

Kniha je opravdu specifická svou dějovou linkou, kdy opravdu příběh začne v době, kdy Rosemary chodí už na vysokou školu a díky její uzavřenosti nám odkrývá svou minulost, avšak všechno je vyprávěné v minulém čase. (Doufám, že mi rozumíte, jelikož toto se opravdu těžce popisuje).

Tím originalita nekončí. Originální je i samotná zápletka knihy. Asi po 50 stránkách se dozvíme, že její sestra není tak úplně sestra, jako spíš šimpanz. A celou knihu provází i různé "příběhy" o týrání zvířat (z většiny případů právě různé experimenty na šimpanzích), při kterých určitě všem začne lézt mráz po zádech, protože to, co jim lidi dělají je opravdu hrozné, avšak všichni to stejně přehlížíme.

Hlavní hrdinka měla v dětství problémy najít si kamarády kvůli své přezdívce opičí holka. Tedy né tak úplně kvůli té přezdívce, jako spíš kvůli tomu, co znamenala. Už od svých prvních měsíců Rosemary vyrůstala několik let se šimpanzem a staly se nerozlučnou dvojkou, je tedy jasné, že nějaké šimpanzí zvyky se přesunuly také na ní. Když je od sebe odloučili, připadalo jí, jako by z ní vytrhli půlku sebe a tak si začla říkat pouze Rose. Jako skoro každé dítě si vytvořila imaginární kamarádku Mary, což měla být právě ta její chybějící část, ale byla pravým opakem Rose a její úkol byl, aby Mary nikdo neměl rád.

Celý příběh se nese ve vážnějším stylu a tomu odpovídají právě i vsuvky a dialogy, takže já jsem se sice ke knize ráda vracela, ale s takovým tím jiným přístupem. Popravdě, na knihu jsem se ani netěšila, protože mi příjde, že na tohle se těšit nejde. Můžete se těšit na další kapitoly nějakého románku, ale né na to, jak Rose bude dál vyprávět o tom, jak ztratila svou rodinu.

Z knihy jsem si odnesla také tento citát, který mě doprovází celým životem, avšak nikdy jsem ho nedokázala dát do slov. A autorka (popřípadě překladatelka Petra Jelínková) to vyjádřila přesně.

"Nikdy není tak důležité to, co dokážeš, jako to, v čem selžeš."

Doporučení a hodnocení: Knihu doporučuji určitě těm, co hledají něco originálního pro zpestření, ale jestli vám v knihách nesedí psychologie a vážnost témata, tak asi do knihy raději nepouštějte. Autorčin styl psaní je rovněž zajímavý a velmi čtivý. Já osobně jsem opravdu ráda, že jsem si tuto dojemnou knihu přečetla a myslím, že myšlenky knihy mi ještě dlouho budou trčet v hlavě, Knize dávám 4,3 hvězdičky.
WeRonnie

Recenze - Girl Online

Girl Online - recenze

Autor: Zoe Sugg
Počet stran: 352
Rok vydání: 2015 (originál 2014)
Nakladatel: Jota

Anotace: Penny má tajemství. Pod přezdívkou Girl Online si začne psát blog o svém každodenním životě – o klucích a kamarádkách, o trablech ve škole i doma, ale také o záchvatech paniky a úzkosti, kterými v poslední době trpí. Když ji na školním představení potká ten ,,největší trapas", který díky internetu uvidí ,,celý svět", a situace začne být na všech frontách na pováženou, rodiče ji vezmou na pár dnů do New Yorku. A tam Penny potká Noaha: úžasného charismatického muzikanta, kterému se prostě nedá odolat. A vůbec poprvé v životě se doopravdy zamiluje. A jak jinak (je přece blogerka!), o své pocity se upřímně podělí se všemi čtenářkami svého anonymního blogu. Jenomže Noah má taky svoje tajemství. A kvůli němu její anonymita na webu jednoho dne praskne jako mýdlová bublina – a v ohrožení se neocitne jenom ona, ale i její vztahy k nejbližším přátelům.

Zkrácený děj: Penny je typická britská lifestyle blogerka. Po tom, co nedopatřením celá škola, později i díky Youtube prakticky celá Británie, spatřila její trapné dětské kalhotky a stala se terčem posměchu, se uzavřela před internetovým světem. Když se naskytla možnost odletět s rodinou a jejím nejlepším kamarádem na Vánoce do New Yorku, neváhala. Tam o jejím trapasu nikdo neví. V New Yorku potká Noaha, a však ten není tím, kým říká že je. Penny o něm píše na blogu jako o neznámém klukovi a získává si opět podporu fanynek blogu. Pravda ale stejně vyjde najevo.

Po této knize jsem pokukovala už dříve před českým vydáním, jelikož jsem v dobu strašně žrala youtuberku a hlavně blogerku Zoellu a když jsem se dozvěděla, že za poměrně krátkou dobu vyjde její kniha i u nás, rozhodla jsem si počkat. Skoro půl roku mi ležela doma než jsem jí konečně začla číst. Musím přiznat, že se mi do ní nechtělo, protože zezačátku byla kniha opravdu oblíbená a pak přišla vlna "hejtů", takže jsem se bála toho, že mě zklame.


Během prvních asi 40 stránkách jsem si opravdu o knize myslela, že je to naprostá slátanina ve které je hlavní postava naprosto nemožná a pokazí vše na co šáhne nebo šlápne. Ale když už odletěli do toho NY, tak už to bylo o dost lepší a mně se to začalo opravdu líbit a ani se mi nechtělo knihu odložit. Byla jsem opravdu překvapená, jak jsem se později do toho "zabořila". Jako v hodně knížkách byly i tady všechny postavy skoro bezchybné (až na hlavní hrdinku, která byla neuvěřitelně nešikovná). Dokonalá mamka, taťka, nejlepší kámoš a poté i dokonalý Noah. Nicméně v tu dobu jsem hledala něco romantického a prostě něco pro zlepšení nálady a tato kniha to splnila.

Hodnocení a doporučení: Nevím, jestli se u tohoto dá mluvit o doporučení, když to mnozí z vás už četli, ale jestli je tu někdo, kdo v tuto chvílí hledá něco, jako předtím já, zkuste se překousnout alespoň přes těch prvních pár desítek stránek. Girl Online dávám 4,6 hvězdiček, právě kvůli tomu začátku. :)
Vy, co jste Girl Online četli mi prosím napište názor na tuto knihu, opravdu mě zajímá kolika z vás se kniha líbila/nelíbila.
WeRonnie

Recenze - V šedých tónech

V šedých tónech - recenze

Autor: Ruta Sepetys(ová)
Orig. název: Between Shades of Gray
Počet stran: 288
Rok vydání: 2013 (originál 2011)
Nakladatel: CooBoo


Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Recenze - Jednou ano, dvakrát ne

Jednou ano, dvakrát ne - recenze

Autor: Cylin Busby(ová)
Orig. název: Blink Once
Počet stran: 248
Rok vydání: 2014 (originál 2012)
Nakladatel: CooBoo

Anotace: West je úspěšný středoškolák a má vše, co si jen může přát. Avšak jednoho dne se probudí po nehodě v nemocnici – ochrnutý a bez možnosti mluvit. Jediný způsob, jak se se může dorozumívat s okolím, je mrkání: Jednou znamená ano, dvakrát ne. West je naprosto zoufalý a neustále ho pronásledují děsivé noční můry. Jediné, co ho udržuje při smyslech, jsou návštěvy Olivie, pacientky z vedlejšího pokoje. Ta mu pomáhá s uzdravováním, informuje ho o všem důležitém a je jeho největší oporou. Ovšem co se stane, jestli se West vyléčí? Uvidí se ještě někdy? A můžou se oba ještě někdy vrátit do normálního života? Skvělý román o lásce, ztrátě a o tom, co je v životě opravdu důležité.

Zkrácený děj: West utrpí nehodu a kvůli tomu je teď do půl těla ochrnutý. Jelikož je připojen na různé podporovací přístroje, hadičky má v podstatě všude, takže i v krku. kvůli tomu nemůže mluvit ale vymyslel si jiný způsob komunikace, mrkání. Jednou pro ano, dvakrát pro ne. Ve vedlejším pokoji leží Olivie. Její přítomnost mu v podstatě zachránila život, bez ní by se asi utápěl v nekonečné depresi.

Česká obálka je přece jen hezčí...

Kniha byla prostě skvělá. Jak je psáno už v anotaci, je to skvělý román o lásce a hlavně o ztrátě a o tom, co je v životě nejdůležitější. Kniha mě vtáhla do děje během prvních pár stránek a nechtěla pustit ani když mi bylo sebevíc zle. (Abych to upřesnila, v tu dobu, kdy jsem to četla jsem byla doma, nemocná, takže jsem knihu stihla přečíst za jedno dopoledne. A to ani nevíte jak dobře to motivuje! Já byla doma když jsem měla zvýšenou horečku a bylo mi zle a během toho jsem četla knihu z prostředí nemocnice, kde byli případy, kterým se už ani nedalo jak pomoc. Připadala jsem si jak chcípáček a hned mi bylo líp :D ).

A teď něco ke konci. Myslím, že se dost trefím když prohlásím, že autorka musela snad udělat anketu na nejhorší konec v knize. Ale opravdu, jak něco takového může někoho napadnout! Celou dobu hezky všechno dává smysl a na konci autorka do knihy "hodí" nějaký závěr a co teď... Píše tam jak všechno začalo dávat smysl, ale asi nejsem jediná, kdo jenom několik posledních stránek říkal neustále jen "Co?!". Předposlední stránka mi vrazila šíp do srdce. Teď si stojím za názorem, že snad každý autor má nějakou anketu s názvem jako: "Tak koho zabiju tentokrát?".

Doporučení a hodnocení: Ačkoliv jsem tu neustále něco vyčítala, knize dám vysoké hodnocení, protože styl, provedení i zápletka knihy byli opravdu skvělé. Akorát kvůli tomu rozuzlení uberu hodnocení, protože na to, že se tam píše jak najednou začíná dávat vše smysl a zapadá to do sebe, já jsem našla spoustu věcí, které si doteď nedokážu vysvětlit a prostě do sebe nezapadají! Nicméně určitě knihu doporučuji, nenechte se odradit mou recenzí! Koho zaujal námět knihy, určitě si jí přečtete! No a konečně to hodnocení: 4,6 hvězd!

WeRonnie

Recenze - Všechno, úplně všechno

Všechno, úplně všechno - recenze

Autor: Nicola Yoon(ová)
Orig. název: Everything, everything
Počet stran: 296
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Jota

Anotace: Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace. Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla. Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém – černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly. Možná že nemůžeme předvídat budoucnost, ale některé věci přesto předpovědět můžeme. Například to, že se do Ollyho zamiluju, je jisté. A téměř jisté taky je, že to bude katastrofa. Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).


Zkrácený děj: Osmnáctiletá Madeline trpí velmi vzácnou nemocí, zvanou SCID (často se jí i říká nemoc dětí z bubliny), což v podstatě znamená, že je alergická na celý svět. Například na vůni parfému nebo nějakého koření v jídle. V podstatě i na samotný vzduch, kdyby byl jen trochu znečištěný. Kvůli tomu Madeline už 17 let nebyla Venku (ano, s velkým V). Do sousedství se ale přistěhuje zvláštní rodina a Madeline se zakouká do jejího nového souseda, Ollyho.

Začněme tím, že kniha byla prostě úžasná. Překvapilo mě, kolik úžasných psychologických myšlenek tam bylo. Když jsem se dostala přes prvních pár stránek, řekla jsem si, že tohle je přesně knížka pro mě! Kniha je autorčina prvotina, tak snad vydá ještě nějaké knihy.

Námět knihy je opravdu geniální a v knize je také zajímavé pozorovat vztah matky s dcerou, který je opravdu výjimečný, jelikož Madeline před svou matkou nemá žádná tajemství, nikdy ji nelhala a veškerý svůj čas tráví spolu. A pak přišel zvrat a ony se začaly odcizovat, no, zkrátka to bylo zajímavé.

Celá knížka je doprovázena nádhernými obrázky, záznamy, e-maily a poznámkami, které dodají knize tu správnou atmosféru. A právě proto se kniha čte až neuvěřitelně rychle. Kdybych nemusela druhý den brzo vstávat do školy, tak bych snad knihu přečetla i za ten jeden večer. Nicméně jsem opravdu bojovala s odložením knížky. Ačkoliv mi bylo líto nějakých scén, u kterých se autorka mohla více rozepsat, protože kniha má pouze 296 stran a z toho je podle mě minimálně na 20 stránkách nějaká ta ilustrace. A někdy tam jsou kapitoly, které mají třeba pouze 4 řádky a stránka je jinak prázdná.

Doporučení a hodnocení: Jediné, co na knize není dokonalé, je obálka. Minimálně ta česká. Jinak knihu teď už řadím do svých několika nejoblíbenějších knih, tudíž dávám i štítek "Doporučené knihy". Knihu Všechno, úplně všechno bych ohodnotila plným počtem hvězd, ale přece jenom jsem tu vytkla pár věcí, takže knize dávám 4,8 hvězdiček! :)

Chtěla bych ještě moc poděkovat E-shopu dobre-knihy.cz za to, že mi knihu poslali. A určitě se koukněte na jejich stránky, protože všechny knihy tam mají za super cenu! :)

Snad se Vám recenze líbila a na konec Vám všem chci ještě popřát hezké Vánoce a celkově svátky! :) Možná tu zítra bude i nějaký Vánoční článek, ale to ještě nevím, každopádně jestli víte o nějakém Vánočním TAGu, tak mi určitě dejte vědět!
WeRonnie

Recenze - Červený vrch

Červený vrch - recenze

Autor: Jamie McGuire
Originální název: Red Hill
Počet stran: 324
Rok vydání: 2014 (originál 2013)
Nakladatel: Fortuna Libri

Anotace: Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat? Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie. Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.

Zkrácený děj: Nastala apokalypsa. Miranda a Ashley jsou sestry, které jedou na rodinnou návštěvu ke svému otci. Nathan zůstal se svojí dcerkou Zoe sám. Scarlet byla oddělena od svých dvou dcer, jediné co chce, je dostat se zpátky k nim. Všichni mají společný cíl: Dostat se na nějaké bezpečné místo, kde apokalypsa nezpustošila celé město. Tím místem se stane ranč Červený vrch.

Snad šlo z toho zkráceného děje poznat, že příběh je vyprávěný z pohledu 3 postav. Ze začátku mi to přišlo dost zmatené, ale chvíli po tom jsem si uvědomila, jak je to super. Děje všech těch postav se tam skvěle prolínají a ve výsledku to zní všechno opravdu skvěle. Dám příklad. Nathan se Zoe jsou uvězněny v kostele obklopeným zombíkama. Čekají na vhodnou chvíli, kdy se zombíci alespoň trochu rozestoupí a oni budou moci utéct. V tu chvíli přijde scéna z pohledu Mirandy, která nabourá auto, čímž zapne alarm a jelikož zombíci silně reagují na hluk, tak všichni se nasměrují od kostela k autu. Miranda se svým přítelem, svojí sestrou a jejím přítelem se utečou schovat do kostela, odkud právě vyběhl Nathan se Zoe. Nikdo netuší, že navzájem nejspíš zachránili život a už vůbec nevěděli o tom, že se přímo setkají. Na Červeném vrchu. ... Snad to zní srozumitelně. Zkrátka tohle se mi na tom opravdu hodně líbilo.

Krasavec, nemyslíte?

Potom také musím zmínit, že všechny alespoň trochu důležité postavy jsem si hodně oblíbila. I když tam všichni měli své chyby, autorka to dokázala napsat tak, že jsem si prostě oblíbila úplně všechny. Ale ze všech těch postav jsem nejraději četla scény z pohledu Nathana.

Když tak nad tím teď přemýšlím, nemůžu si vzpomenout na nějakou chvíli, kdy bych se při čtení nudila, naopak dost dobře si pamatuju chvíle, kdy jsem už pozdě večer (nebo spíš hodně brzo ráno?) s velkým přemlouváním zavírala knihu s tím, že musím jít už spát, jinak budu ráno úplně mrtvá.

Hodnocení: Červený vrch bych určitě doporučila všem! Já osobně jsem se dost bála těch zombíků tam, jelikož tohle v knihách moc nemusím, ale bylo to skvělé zpestření a dodávalo to skvělou atmosféru a akci! :D A také jsem se rozhodla, že téhle knize dám štítek "Doporučené knihy", protože tahle si to určitě zaslouží! A hodnocení? 4,8! :)

WeRonnie

Recenze - Nespavost

Nespavost - recenze

Autor: R. J. Johansson(ová)
Orig. název: Insomnia
Počet stran: 352
Rok vydání: 2014 (originál 2013)
Nakladatel: Yoli

Anotace: Sedmnáctiletý Parker se, jakmile usne, ocitá ve snovém světě toho, komu se naposledy před spaním podíval do očí. Už to nedokáže dále snášet a pomalu umírá vyčerpáním. Pak však potká Miu, v jejímž snu dokáže usnout. Mie začnou chodit anonymní e-maily, které jí nahání hrůzu. Spojí si je s jeho nevysvětlitelným chováním a začne se mu vyhýbat. Jak ji jen přesvědčit, že Parker není jejím nepřítelem? Originální a netradiční zápletka celý příběh žene neuvěřitelnou rychlostí kupředu. Napínavé, zajímavé čtení si udrží čtenářův zájem až do úplného konce.

Originální obálka
...Nevím jak Vás, ale mě
strašně děsí

Zkrácený děj: Přemýšleli jste někdy, co se asi zdá lidem které znáte? Ne? Parker tu možnost má. Vidí totiž vždy sen toho posledního člověka, kterému se upřeně koukne do očí. Má to jeden háček... Jeho tělo sice spí, ale jeho duše a mozek rozhodně ne, a právě po několika letech nespavosti, začíná umírat únavou. Když jednou v noci málem autem narazil do holky, kterou vůbec neznal, změnil se mu život. Poprvé po několika letech se totiž vyspal. Během několika dní zjistil, že ta holka, Mia, je ve městě nová a chodí s Parkerem do školy. Parker musí zjistit, jak je možné, že v jejích snech může spát. Mohla by mu totiž zachránit život.

Hned po té, co jsem se dozvěděla o této knize a přečetla si anotaci, jsem věděla, že si ji prostě musím přečíst! Začátek knihy byl opravdu skvělý, kdyby se ve stejném stylu nesl i zbytek knihy, byla bych nadmíru spokojená. Jenže tak to nebylo. Přibližně od strany 80 na mě začla kniha působit dost otřepaně a hlavně nudně. Jasně, když se několik let pořádně nevyspal tak chápu, že asi nebude mít uplně nejlepší náladu a bude dost podrážděný, jenže v tu chvíli jsem měla náladu na něco alespoň trochu veselého a rozhodně jsem nechtěla číst o jeho depresi. Ale nejvíc mi vadilo, jak se choval k Mie. Neustále jí pronásledoval a několikrát jí i ublížil, tudíž ho Mia začla nenávidět a bála se ho. On to jenom zhoršoval tím, že jí stále pronásledoval. Bylo to zkrátka dost sobecké, že jí pronásledoval a trápil ji jen kvůli tomu, aby se mohl vyspat.

Nicméně konec knihy mě opravdu překvapil! Stejně jako začátek knihy, byl závěr dobrý. Jak styl psaní, tak rozuzlení. Ten konec mě i přesvědčil, abych si přečetla další díl, tak doufám, že se to tam třeba zlepší.

Musím ještě zmínit to, že kniha evidentně vůbec neprojela korekturou. Možná si říkáte, že tohle bych nejspíš zrovna já neměla zmiňovat, jelikož tu také mám mnoho chyb. Jenže v knihách vás všechny ty chyby strašně ruší. Opravdu byla na každé dvoustránce alespoň jedna chyba, které jsem si všimla. Nejvíce mě dostalo, když se z nejlepšího kámoše, Finna, stal Fion.

Hodnocení: Knize jsem se rozhodla dát 3,4 hvězdy a to jen díky začátku a konci knihy, které byli opravdu dobré. Nicméně jestli vás opravdu zaujal námět, tak si Nespavost přečtěte, je totiž několik lidí, kterým se kniha opravdu líbila. Já bohužel mezi nimi nejsem, ale vy třeba budete. Popřípadě, jestli tu je někdo, komu se kniha líbila, tak mi názor určitě napište do komentářů, opravdu si to ráda pročtu. ;)
WeRonnie