Recenze - Sůl moře

Sůl moře - recenze

Autorka: Ruta Sepetys
Počet stran: 352
Rok vydání: 2016
Nakladatel: CooBoo
Anotace (ereading.cz): zde


Rok 1945. Čtyři lidé. Čtyři příběhy. Jedno ale mají společné, jejich osud.
Joana. Milá, laskavá a úžasná žena, která dostala možnost jít pracovat do Německa a být považována za Němku, avšak ani to jí nepomohlo a ocitla se v uprchlické skupině mířící do Gotenhafenu, přístavu, který měl všechny zachránit od útočícího Ruska. Joana se díky svým zdravotnickým studiím stala neoficiální ošetřovatelkou a díky tomu se přednostně dostala na loď spásy.
Florian. Na první pohled obyčejný rekrut, ale ve skutečnosti skrýval spoustu nebezpečných tajemství. Pracoval pro velice důležité německé lidi, před kterými se teď skrývá a snaží se od nich dostat co nejdál.
Emilia. 15 letá polská dívka, která se těhotná vydává za Němku, aby zachránila jak sebe, tak svou holčičku. Florián jí zachránil život před německým vojákem a od té doby cestuje Emilia s ním.
Alfred. Mladý chlapec, který Hitlerovu ideu bere až příliš vážně a stává se z něj blázen, který by udělal vše pro svou slávu. Na druhou stranu je vystrašený a nejvíce by se chtěl vrátit ke své neopětované lásce Hannelore. Slouží jako posádka lodi.
Ti všichni se setkají na lodi jménem Wilhelm Gustloff a všechny potká stejný osud. Strašlivá katastrofa.

Sůl moře určitě velká spousta z vás zná a určitě několik z vás ještě před rokem netrpělivě čekali na to, až kniha vyjde. Autorčina první kniha, V šedých tónech, u mě měla velký úspěch a tak jsem se nemohla dočkat, až vyjde právě Sůl moře. K mému milému překvapení jsem na konci knihy zjistila, že obě její knihy jsou propojené. Sice minimálně, ale jsou. A můžu vám zaručit, že komu se kniha V šedých tónech líbila, tato se jim zaručeně líbit také bude.

Sůl moře je velmi dojemný a krásný příběh, odkrývající lásku i bolest, který převypráví tragický příběh a obrovskou pohromu, o které se ale zdaleka nemluví tolik, jako o zkáze Titaniku, který měl několikanásobně menší ztráty než právě loď Wilhelma Gustloffa. S počtem obětí kolem 10 000 se totiž stala největší námořní tragédií.

Začátek příběhu se podle mě velmi táhl, naopak konec uplynul strašně rychle, až jsem se divila, že už kniha skončila. Vyprávění mi opravdu sedlo a ráda jsem si ještě rozšířila obzory ohledně této významné události za 2. světové války. Také se mi líbilo, jak byly jednotlivé příběhy (postavy) do sebe zapletené a postupně všechny začaly dávat smysl. Proto knihu hodnotím 4,6/ 5.

Nakonec bych ještě chtěla mockrát poděkovat portálu eReading.cz za poskytnutí knihy na recenzi. E-knihu můžete zakoupit zde.

Recenze - Wonderland: Země divů

Wonderland: Země divů - recenze

Autor: Jennifer Hillier(ová)
Originální název: Wonderland
Počet stran: 384
Rok vydání: 2016 (originál 2015)
Nakladatelství: Baronet
Anotace (eReading.cz): zde

Vanessa nastupuje do nové práce jako zástupkyně šéfa u policie v malém městečku Seaside. Její první vyšetřování byla vražda takzvaného "Bezdomovce Harryho", který se ocitl už několik dní mrtvý uprostřed zábavního parku Země divů, který byl pro Seaside vším. Po chvíli se objeví nový případ "Kluka z ruského kola", který tu samou noc, kdy někdo přivedl tělo Bezdomovce Harryho do parku, vylezl na ruské kolo a pak zmizel. Postupem času a vyšetřování však Vanessa zjistila, že téměř vše vede k Zemi divů. Vanessa objevila další 2 případy zmizelých chlapců, kteří pracovali v Zemi divů. Všichni ti kluci měli něco společného. 18 let, blonďaté vlasy a všichni pracovali v Zemi divů. V Seaside je tedy sériový vrah, ale kdo jím je?

Originální obálka

Knihu bych zařadila určitě mezi Thrillery, ale částečně samozřejmě i do detektivek a také do mých oblíbených knih. Příběh byl zajímavý od začátku do konce a neustále se něco dělo, odhalovaly se nové věci, nová zmizení.

Nesmím si odpustit kvalitu postav, které byly opravdu propracované a zdálo se to jako reálný příběh, protože autorka dokázala reálně vystihnout pocity dospělé ženy, muže, pubertální dcery, naštvané matky, jejíž syn ještě ve 40 stále bydlí u ní i pocity psychopata. Každou chvíli se měnili pohledy postav, takže vy jste měli informace jak zvenčí (tím myslím policii), tak zevnitř (tím myslím Zemi divů). Jednu chvíli vyprávěla hlavní hrdinka, potom její dcera, výkonná ředitelka parku a na konci třeba i vrah (aniž by se prozradil samozřejmě...). Takže vy jste vždycky byli ti, kdo byl před Vanessou napřed a to se mi líbilo! (Protože kdyby to bylo obráceně, já a moje dlouhé vedení by to pochopilo až na konci knihy, kde by se řeklo jméno vraha...)


Snad jediné, co mi v knize chybělo, byl nějaký epilog, nějaký "o 3 roky později". Asi posledních 50 stránek jsem si říkala, jestli tam na mě něco takového čeká. Nečekalo :(. Nicméně konec byl..! Nezapomenutelný (jojo, to říkám teď, ale za 2 měsíce stejně nebudu vědět, jak to skončilo :D). Když se přišlo na to, kdo byl vrahem a jak to vlastně s nezvěstnými chlapci dopadlo, jenom nechápavě čtete dál, jelikož aspoň já jsem si vraha dost oblíbila. (hah)


A na konec! Za skvělý styl psaní a poutavost knihy dávám 4,7 hvězd! Zároveň jí také přidávám do "Doporučených knih" (recenze na další takové knihy si můžete přečíst po rozkliknutí štítku "Doporučené knihy"). Jestli se někomu kniha zalíbila, ale říkáte si "ne, detektivka není nic pro mě", tak na to zapomeňte! Já sama přečetla dvě takovéhle "detektivky" a tahle je prostě skvělá! Skvěle zvrácená, skvěle úchylná. (Jinak jsem svatá, přísahám! :D)

A na konec musím poděkovat eReading.cz za poskytnutí eKnihy k přečtení!

Knihu můžete koupit zde opět za skvělou cenu!!

Tak snad se recenze líbila. Já jsem si řekla (spíše jsem na sebe v duchu nadávala, že jsem hrozná a nepíšu vůbec recenze...), že budu ty recenze prostě psát častěji, chtěla bych jednou za 2 týdny alespoň...
Zároveň také musím říct, že asi na některé už přečtené knihy nenapíšu recenze, protože to jsou prostě už 3 měsíce přečtené knihy, a já už nevím, jaké pocity po dočtení jsem z toho měla. :( Je mi to strašně líto, ale pokud by to šlo, možná bych mohla udělat článek, kde budou třeba minirecenze na 3 nějaké ty knihy.

Teď už se s vámi loučím, ahoj!
WeRonnie

Recenze - Jiskra v popelu

Jiskra v popelu - recenze

Autor: Sabaa Tahir(ová)
Originální název: An Ember in the Ashes
Počet stran: 456
Rok vydání: 2016 (originál 2015)
Nakladatel: Host
Anotace (Databáze knih): zde ... Pokud ale nechcete hodně spoilerů, nečtěte to! :D

V Impériu najdete Učence, Domorodce a Válečníky, ti vládnou všemu a všem. Už v dávných letech porazili Učence a teď jim Učenci otročí. Najdete tam také Šerosráz, školu, kam vodí děti již od asi 6 let. To jsou Jednoročci a musí se vypracovat na pozici Masky, k čemuž vede příšerný dlouholetý trénink, který z nich vymlátí všechno lidské a skoro jediné, co umějí je zabíjet.
Elias je Maska, ale přesto je jiný, než zbytek jeho vrstevníků. On nechce furt vraždit a být "otrokem" svojí Velitelce (což je překvapivě jeho matka), císaři a celému Impériu. Hlavně chce ale změnit osud Učenců.
Laia je Učenka. Jejich život byl dobrý (dobrý, protože byli chudí, ale stejně byli šťastní), dokud k nim domu nepřišlo několik Masek a nezabilo její babičku, dědu a neuvěznila jejího bratra Darin. Darin je teď veškerá rodina co má a musí ho zachránit, i když se strašně bojí a není tak silná, ale slíbila mu to.
I přesto, že by se tyhle dva měli nenávidět, si mezi sebou vytvořili zvláštní vztah a spřátelili se.

Jedna z Amerických
obálek

Napřed musím říct, že to byla opravdu skvělá kniha, která mě strhla hlavně svým tématem. Nadchla jsem se pro ten svět, který autorka vytvořila a jak do něj zasadila postavy. Svět dost připomíná Římskou říši, to ano. Ale snad všechno tak bylo promyšlené. Způsoby jejich života, že každá ta "sekta" má jiný způsob jak žijí, nebo přežívají. Všechno bylo skvěle popsané. Nestále jste byli v nějaké části školy, nebo Impériu a až teď mi došlo, že jsem nikdy nepochybovala nad tím, kde jsem. nikdy se mi nestalo to, že bych tápala v ději, což se mi často stává i v nějakých jednoduchých young-adult románkách. Když už jsme u těch románcích, tak chci ještě říct, že i tady jste mohli najít trochu té romantiky, ale opravdu jen trochu a když už, tak to byla spíše vášeň než láska. Z nějakého důvodu, mi to takhle krásně vyhovovalo.

Kniha je psána z pohledu dvou postav, Eliase a Laii a kniha byla tak napínavá, že jste měli chuť přeskočit kapitolu jednoho, a přejít na kapitolu druhého. Jenže tady vás to nepustilo jen tak přeskočit kapitoly, protože zároveň jste chtěli vědět, jak to bude z druhou postavou. Já jsem to četla jako E-knihu a četla jsem to opravdu rychle. Jelikož jsem viděla vždy procenta, kolik toho mám přečteného, tak to šlo opravdu rychle. Jenže až teď, při psaní recenze jsem zjistila, že kniha má přes 450 stránek a já jsem počítala s těmi obvyklými 280 stránkami... Takže naprosto nechápu, jak jsem to stihla přečíst během pár dní..

Právě jsem také zjistila, že nejspíše bude film právě podle Jiskry v popelu, což mě neskutečně štve. Většinou u mých oblíbených knížek chci, aby natočili film, ale tady... no, opravdu nechci vidět nadšený fanoušky, jak strašně milujou film (protože určitě budou!) a jak je to dokonalý a jak ten a ten jsou krásnej páreček (sama nevím, o jakém párečku mluvím, ale všichni známe filmy na motivy knih...) a taky jsem našla video, kde jedna holčina udělala Dream Cast, tedy jak by chtěla, aby postavy/herci vypadali. Kdo četl, určitě koukněte, jsou tam postavy hlavně ze seriálů The 100, Game of Thrones (♥ moje nejoblíbenější ♥) nebo také z Hunger games (ten Snow mě v roli Starého Veturia opravdu pobavil)! Zde máte odkaz

Jiskru v popelu určitě přesouvám do Doporučených knih, protože to je jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Za svou originalitu a napětí a všechno ostatní, co bylo dokonalé dávám celých 5 hvězdiček, což je nejvyšší hodnocení, co jsem kdy dala! Opravdu mi tam nic nechybělo, skvělá kniha!

Mockrát děkuju e-shopu eReading.cz za poskytnutí knihy na recenzi, jsem Vám opravdu vděčná!

Knihu můžete zakoupit zde 

(Momentálně mají mega akci a knihu můžete koupit za 139,- což je fakt krásná cena! A neberte to jako reklamu, že si to musíte koupit, ale někdo je určitě rád, protože to je opravdu levné...)

Snad se recenze líbila, protože to je opravdu už dlouhá doba, co jsem nějakou psala (právě jsem zjistila, že to jsou skoro 3 měsíce, ups, jsem fakt hrozná). Teď už bych snad měla mít více času na psaní, jelikož do konce prázdnin mám už "jenom" brigádu, žádnou dovolenou, tak vám určitě připravím více článků. Tak se mějte a užívejte si prázdniny!

WeRonnie ♥

Recenze - Artyčoková srdíčka

Artyčoková srdíčka - recenze

Autor: Sita Brahmachari(ová)
Originální název: Artichoke Hearts
Počet stran: 302
Rok vydání: 2016 (originál 2011)
Nakladatel: Slovart

Anotace (Databáze knih): zde

Miře je čerstvě 12 let, tudíž je kniha označována jako dětská. Kdybych ale já tuto knihu četla v době, kdy mi bylo nějakých 11 let, asi bych měla na nějakou dobu takovou menší depku. Kniha je sice o lásce, ale mnohem podstatnější téma v knize je smrt a vyrovnání se s ní.

Už na začátku knihy poznáme, že Mira pochází z poněkud zvláštní rodiny. Samozřejmě v tom dobrém smyslu. Kromě Miry je velmi důležitá postava právě její babička Josie, která umírá a v knize přesně vidíte, jak se z relativně "zdravého" člověka stává troska (promiňte mi to, ale přesně takhle to je). Nejhorší na tom je, že její babička byla skvělá, opravdu úžasná. Obě toho měli hodně společného a mně osobně se nejvíce líbila vyprávění babičky Josie. Ta vyprávění z minulosti byla opravdu hodně procítěná, takže jsem neměla nejmenší problém se Mirou ztotožnit a prožívat to s ní.

Když někdo umírá, tak je všechno, co řeknete a uděláte, důležitější než normálně. Když někdo
umírá tak si všímáte... vlastně všeho. Všechno se pohybuje zpomaleně.

Další důležitou osobou je Pat Printová, což je spisovatelka a chvíle s ní byli nejen zábavné, ale i poučné, protože tam říkala i různé typy a rady pro budoucí spisovatele a právě Pat dětem dala úkol si psát deník. A samozřejmě Jidé. Kluk se zvláštním jménem (abych řekla pravdu, všechny ty jména jsou vtipná a divná), do kterého se Mira zamilovala a jeho minulost také hrála v knize důležitou roli.

Jak už jsem tedy zmiňovala, Miře je 12 let, ale kdybyste to nevěděli, neodhadli byste jí míň jak 15 let. Protože to, jak se s tím vším vyrovnává a jak jedná... to rozhodně nepasuje v 12 leté dívce, která jediné, co by měla řešit je první menstruace (pardon, ale to jsem si nemohla odpustit, protože v knize se o tom baví nejmíň desetkrát :D ).

... a ještě kravatu... abych v krku dokázala udržet ten tvrdý chuchvalec slov, která polykám.

Artyčoková srdíčka rozhodně není odlehčující kniha a u které se celou dobu budete válet smíchy. Sice ano, milé a vtipné části tam jsou taky, ale stále převažují ty vážné a procítěné části. V knize je celá řada naprosto úžasných citátů a myšlenek a kdybych si je měla všechny označit, ani byste neviděli stránky přes ty zelené papírky (viz foto) a proto jsem vybrala tři pro mě nejlepší.

Líbilo se mi to 'moderní slunce', protože je hodně staré, ale svým způsobem je pořád nové. Každý den zapadá a pak zase vychází... Každý den, když se vzbudíme, je zase nové.

Knihu bych doporučila rozhodně všem, nenechte se rozhodit tím, že je to dětská kniha. Myslím že občas to chce nějakou změnu. Já jsem za tu změnu dost ráda. Knize dávám 4,7 hvězd! ♥

Chtěla bych moc poděkovat nakladatelství Slovart za to, že mi poslali knihu na recenzi!! ♥

Mějte se skvěle, a užijte si víkend!

WeRonnie

Recenze - Kečupová mračna

Kečupová mračna - recenze

Autor: Annabel Pitcher(ová)
Originální název: Ketchup Clouds
Počet stran: 272
Rok vydání: 2015 (originál 2012)
Nakladatelství: Slovart

Zkrácený děj: Říkejme jí Zoe. Zoe píše pod vymyšleným jménem i adresou dopisy jistému Stuartu Harrisovi do cely smrti (tedy vězni, který je odsouzený k smrti). Se Zoe mají něco společného. On zabil. Ona zabila. Avšak jí to prošlo, jemu ne. A přesně o tom jsou dopisy. Svěřuje se mu s tím, jak to doopravdy bylo.

Unboxing (klik)

Kromě úžasné obálky a skvělého grafického zpracování mě Kečupová mračna zaujala hlavně tím, že celá kniha je psána ve formě dopisů. Vždy na začátku dopisu popisuje svůj den a pak vždy následuje pokračování jejího příběhu. Zvláštní také je, jak tato forma ovlivňuje čtení. Nevím, jak to mám popsat, ale zkrátka je zvláštní číst několik dopisů najednou, nejradši bych si mezi každým dopisem udělala delší pauzu, protože přeci jenom, když vám rok chodí dopisy, budete si je pročítat průběžně když vám přijdou a nebude čekat, až dostanete všechny a až pak je přečtete. Zkrátka je dost zvláštní číst dopis z jara a během pár řádků se přesunete do léta. (Teď si tu příjdu jak šílenec...). Nicméně tato forma přináší i jisté plus. Kapitoly jsou totiž psány chronologicky, takže vy se těšíte na každý nový dopisy, protože jste zvědaví, jak se to vyvine.

Hlavní hrdinku Zoe jsem si oblíbila hned na začátku. Má dvě skvělé mladší sestry a u scén s nimi jsem se vždy smála. Rodiče, který se neustále hádaj, ale když je potřeba, tak podpoří. Na všech těch postavách se mi líbí nejvíce to, že všechno zní reálně. Žádná dokonalá a bezproblémová rodinka jak vystřižená z amerických filmů. Prostě normální rodina, řešící problémy.

Zoe se stýká se dvěma klukama. Po čase zjistí, že to jsou bratři a vy celou knihu víte, že zabila jednoho z nich. S jedním chodí, druhého miluje. Až na konci však zjistíte, kterého z nich tedy zabila. A mě neskutečně štvalo, že nevím, koho z nich. Jestli Aarona, nebo Maxe. Celou dobu jsem se "těšila" (s hodně velkými uvozovkami!) na to, až zjistím, kdo z nich tedy zemřel. Sice mě to štvalo, ale k téhle knize to patří a kdyby to bylo prozrazeno hned na začátku, myslím, že by to nemělo smysl a nikdo by se na ten konec netěšil.

Někdo před spaním počítá ovečky, někdo slavné diktátory.

Doporučení a hodnocení: Knihu jsem si opravdu zamilovala, a možná se k ní jednou vrátím, což už jasně napovídá k tomu, že bude vysoké hodnocení a knihu přidám i do skupiny Doporučené knihy. Řekla bych, že v knize si každý najde své, takže si myslím, že to nebude kniha vyhrazena jen pro nějakou kategorii už jenom kvůli svému tématu (Kečupová mračna totiž získaly cenu za nejlepší dětskou knihu 2013), ale je fakt, že teenagerům vy sedla nejvíce. Knize dávám skvělých 4,8 hvězdiček!

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji E-shopu MegaKnihy.cz. Knihu u nich můžete koupit zde, za skvělou cenu s poštovným zdarma! (Jen tak pro info :D )

Ještě nakonec chci poděkovat vám všem! Ani nevíte, jak strašně mě potěšili vaše komentáře pod Unboxingem, když jste psali, že se těšíte na mojí recenzi. Teď jenom doufám, že jsem Vás nezklamala.

Mějte se krásně! 

WeRonnie♥

Recenze - V šedých tónech

V šedých tónech - recenze

Autor: Ruta Sepetys(ová)
Orig. název: Between Shades of Gray
Počet stran: 288
Rok vydání: 2013 (originál 2011)
Nakladatel: CooBoo


Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Recenze - Všechno, úplně všechno

Všechno, úplně všechno - recenze

Autor: Nicola Yoon(ová)
Orig. název: Everything, everything
Počet stran: 296
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Jota

Anotace: Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace. Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla. Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém – černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly. Možná že nemůžeme předvídat budoucnost, ale některé věci přesto předpovědět můžeme. Například to, že se do Ollyho zamiluju, je jisté. A téměř jisté taky je, že to bude katastrofa. Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).


Zkrácený děj: Osmnáctiletá Madeline trpí velmi vzácnou nemocí, zvanou SCID (často se jí i říká nemoc dětí z bubliny), což v podstatě znamená, že je alergická na celý svět. Například na vůni parfému nebo nějakého koření v jídle. V podstatě i na samotný vzduch, kdyby byl jen trochu znečištěný. Kvůli tomu Madeline už 17 let nebyla Venku (ano, s velkým V). Do sousedství se ale přistěhuje zvláštní rodina a Madeline se zakouká do jejího nového souseda, Ollyho.

Začněme tím, že kniha byla prostě úžasná. Překvapilo mě, kolik úžasných psychologických myšlenek tam bylo. Když jsem se dostala přes prvních pár stránek, řekla jsem si, že tohle je přesně knížka pro mě! Kniha je autorčina prvotina, tak snad vydá ještě nějaké knihy.

Námět knihy je opravdu geniální a v knize je také zajímavé pozorovat vztah matky s dcerou, který je opravdu výjimečný, jelikož Madeline před svou matkou nemá žádná tajemství, nikdy ji nelhala a veškerý svůj čas tráví spolu. A pak přišel zvrat a ony se začaly odcizovat, no, zkrátka to bylo zajímavé.

Celá knížka je doprovázena nádhernými obrázky, záznamy, e-maily a poznámkami, které dodají knize tu správnou atmosféru. A právě proto se kniha čte až neuvěřitelně rychle. Kdybych nemusela druhý den brzo vstávat do školy, tak bych snad knihu přečetla i za ten jeden večer. Nicméně jsem opravdu bojovala s odložením knížky. Ačkoliv mi bylo líto nějakých scén, u kterých se autorka mohla více rozepsat, protože kniha má pouze 296 stran a z toho je podle mě minimálně na 20 stránkách nějaká ta ilustrace. A někdy tam jsou kapitoly, které mají třeba pouze 4 řádky a stránka je jinak prázdná.

Doporučení a hodnocení: Jediné, co na knize není dokonalé, je obálka. Minimálně ta česká. Jinak knihu teď už řadím do svých několika nejoblíbenějších knih, tudíž dávám i štítek "Doporučené knihy". Knihu Všechno, úplně všechno bych ohodnotila plným počtem hvězd, ale přece jenom jsem tu vytkla pár věcí, takže knize dávám 4,8 hvězdiček! :)

Chtěla bych ještě moc poděkovat E-shopu dobre-knihy.cz za to, že mi knihu poslali. A určitě se koukněte na jejich stránky, protože všechny knihy tam mají za super cenu! :)

Snad se Vám recenze líbila a na konec Vám všem chci ještě popřát hezké Vánoce a celkově svátky! :) Možná tu zítra bude i nějaký Vánoční článek, ale to ještě nevím, každopádně jestli víte o nějakém Vánočním TAGu, tak mi určitě dejte vědět!
WeRonnie

Recenze - Červený vrch

Červený vrch - recenze

Autor: Jamie McGuire
Originální název: Red Hill
Počet stran: 324
Rok vydání: 2014 (originál 2013)
Nakladatel: Fortuna Libri

Anotace: Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat? Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie. Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.

Zkrácený děj: Nastala apokalypsa. Miranda a Ashley jsou sestry, které jedou na rodinnou návštěvu ke svému otci. Nathan zůstal se svojí dcerkou Zoe sám. Scarlet byla oddělena od svých dvou dcer, jediné co chce, je dostat se zpátky k nim. Všichni mají společný cíl: Dostat se na nějaké bezpečné místo, kde apokalypsa nezpustošila celé město. Tím místem se stane ranč Červený vrch.

Snad šlo z toho zkráceného děje poznat, že příběh je vyprávěný z pohledu 3 postav. Ze začátku mi to přišlo dost zmatené, ale chvíli po tom jsem si uvědomila, jak je to super. Děje všech těch postav se tam skvěle prolínají a ve výsledku to zní všechno opravdu skvěle. Dám příklad. Nathan se Zoe jsou uvězněny v kostele obklopeným zombíkama. Čekají na vhodnou chvíli, kdy se zombíci alespoň trochu rozestoupí a oni budou moci utéct. V tu chvíli přijde scéna z pohledu Mirandy, která nabourá auto, čímž zapne alarm a jelikož zombíci silně reagují na hluk, tak všichni se nasměrují od kostela k autu. Miranda se svým přítelem, svojí sestrou a jejím přítelem se utečou schovat do kostela, odkud právě vyběhl Nathan se Zoe. Nikdo netuší, že navzájem nejspíš zachránili život a už vůbec nevěděli o tom, že se přímo setkají. Na Červeném vrchu. ... Snad to zní srozumitelně. Zkrátka tohle se mi na tom opravdu hodně líbilo.

Krasavec, nemyslíte?

Potom také musím zmínit, že všechny alespoň trochu důležité postavy jsem si hodně oblíbila. I když tam všichni měli své chyby, autorka to dokázala napsat tak, že jsem si prostě oblíbila úplně všechny. Ale ze všech těch postav jsem nejraději četla scény z pohledu Nathana.

Když tak nad tím teď přemýšlím, nemůžu si vzpomenout na nějakou chvíli, kdy bych se při čtení nudila, naopak dost dobře si pamatuju chvíle, kdy jsem už pozdě večer (nebo spíš hodně brzo ráno?) s velkým přemlouváním zavírala knihu s tím, že musím jít už spát, jinak budu ráno úplně mrtvá.

Hodnocení: Červený vrch bych určitě doporučila všem! Já osobně jsem se dost bála těch zombíků tam, jelikož tohle v knihách moc nemusím, ale bylo to skvělé zpestření a dodávalo to skvělou atmosféru a akci! :D A také jsem se rozhodla, že téhle knize dám štítek "Doporučené knihy", protože tahle si to určitě zaslouží! A hodnocení? 4,8! :)

WeRonnie

Recenze - Nízký tlak

Nízký tlak - recenze

Autorka: Sandra Brown
Počet stran: 432
Rok vydání: 2015 (originál 2012)
Nakladatelství: Ikar

Anotace: Bellamy bylo pouhých dvanáct let, když její starší sestra přišla násilně o život. Když po osmnáct letech napsala podle skutečných okolností Susaniny vraždy knihu, novináři odhalili její totožnost a Bellamy se stala terčem neznámého útočníka. Ve snaze tohoto útočníka identifikovat se mladá žena musí postavit duchům minulosti a vypořádat se nejen se složitým pletivem rodinných vztahů. Přesto se nehodlá zastavit, dokud se jí nepodaří Susanina vraha odhalit.

Zkrácený děj: Bellamy se se svou první knihou dostala až úplně na vrchol. Její kniha s názvem Nízký tlak se rychle stala bestsellerem hned po tom, co se zjistilo, že Nízký tlak je podle skutečné události jež se stala před 18 lety. Jednoho večera uspořádala rodina - tehdy 12 leté - Bellamy zahradní slavnost. Jenže z původní slavnosti se stala tragédie, při které zemřelo několik lidí následkem tornáda. Zemřela však i Bellamyina sestra Susan. Později se dozvěděli, že Susan nezemřela kvůli tornádu, někdo ji zavraždil.
Nízký tlak se stává hodně diskutovanou knihou, ale všichni se zaměřují na Susanina vraha. Byl uvězněn ten správný člověk nebo vrah běhá stále po svobodě? Bellamyin tatínek umírá a ona mu slíbí, že pro něj tu pravdu zjistí.

Sandra Brown

Na začátek musím říct, že kniha byla opravdu super. Sandra Brown píše hodně čtivě a zábavně a ten její styl psaní je také zajímavý. Každou chvíli jsme přeskakovali z postavy na postavu. V jednu chvíli to bylo z pohledu Bellamy, pak jejího bratra, otce a potom z pohledu vraha (haha, vy nevíte kdo to je :D :D ) a ještě několik dalších postav. Když jsem to zjistila na začátku knihy, myslela jsem, že se v tom vůbec nevyznám a budu z toho zmatená, jenže Sandra to dokázala napsat tak, že jsem si po několika stránkách na to zvykla.

Bellamy jsem si hned od začátku oblíbila, jenom jsem si myslela, že je nějak moc zaujatá vůči své knize, ale časem mě to přešlo. I Susan jsem měla zpočátku ráda, ale v průběhu knihy se ukázalo jaká to byla - s prominutím - svině a pak už mi jí nebylo líto a byla jsem snad i ráda, že jí zavraždili, protože kdyby byla stále mezi nima ... no, to bych asi neustála.

Ještě musím zmínit obálku. Taky milujete, když po přečtení knihy se kouknete na obálku a vidíte v ní spojitosti? Já jo. Když mi kniha přišla, tak jsem se prostě koukla na obálku a nějak jsem se na ní nesoustřeďovala. Jenže po dočtení knihy jsem mohla na obálku koukat několik minut a hledat na ní spojitosti s knihou. Teď mi zkrátka ta obálka příjde dokonalá. Ta loď, blesky a malá Bellamy. Vím, zní to asi divně, ale tak doufám, že alespoň někdo mě chápe.

Doporučení a hodnocení: Nízký tlak doporučuji určitě každému! I já jsem si nejdříve nebyla jistá, jestli se mi kniha bude líbit, protože tam vlastně vyšetřují vraždu a říkala jsem si, že tohle mě nemůže bavit. Ale bavilo a to hodně. Knize jsem se rozhodla dát i štítek Doporučené knihy, sice není až tak dobrá jako předešlé dvě knihy označené tímto štítkem, ale myslím, že ta kniha si to prostě zaslouží. Nízkému tlaku tedy dávám 4,8 hvězdiček.

Za knihu na recenzi moc vděčím e-shopu MegaKnihy.cz

Doufám, že se Vám recenze líbila a omlouvám se, že jsem jí přidala až po tak dlouhé době.
WeRonnie

Recenze - Ostrov lhářů

Ostrov lhářů - recenze 

Originální název: We were liars
Autor: E. Lockhart(ová)
Počet stran: 264
Rok vydání: 2015 (originál 2014)
Nakladatel: Host

"Anotace": Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE! Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku. Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní. Revoluce. Nehoda. Tajemství. Lži a další lži. Pravá láska. Pravda.

Zkrácený děj (podle mě): Cadence, Gat, Mirren a Johnny. Říkají si Lháři. Všichni jsou stejně staří. Každé léto jezdí na soukromý ostrov Beechwood, kam jezdí se svými rodiči, všichni jsou si totiž příbuzní. Lháři jsou vlastně sestřenice a bratranci. Všechno bylo v pohodě až do léta patnáct - tedy do léta, kdy bylo všem lhářům patnáct let. Ten rok se stala nehoda, při které si hlavní hrdinka Cadence nějak poranila hlavu nepamatuje si nic z léta patnáct. V létě 17 se Cadence vrací na ostrov s tím, že si chce rozpomenout na to, co se v létě 15 stalo. Proč ji všichni chrání před pravdou. Nemůže to být přeci tak strašné...

Na začátek musím říct, že kniha je prostě dokonalá! Už dlouho mě nějaká kniha nenadchla tak, jako Ostrov lhářů. Nemám tušení, jak autorka mohla vymyslet něco takového. Kniha byla plná hlubokých myšlenek, nad kterými se zastaví snad každý. Vůbec nechápu, jak někdo může o knize říct, že byla nezajímavá, nudná a předvídatelná. Sice respektuji, že "sto lidí, sto chutí", ale u téhle knihy to snad ani nemůže platit. Předvídatelná? Já jsem si až do "5. části: Pravda" myslela, že se jednoduše bouchla o nějaký kámen a ztratila paměť, jak si to myslela i samotná Cadence. Po dočtení jsem si říkala, že jsem asi fakt blbá.

Kniha působí dost smutně a depresivně. A já jsem si uvědomila, že smutek nemusí vyjít z tragédie, stačí pár hlubší myšlenek a úvah a příběh na Vás začne působit tak smutně, že se tomu nedokážete ubránit. Během knihy jsem se rozbrečela hned několikrát a většinou to nemělo nějaký pádný důvod. Většinou brečím, když mi umře nějaká oblíbená knižní postava, ale tady? Rozbrečim se z úplných maličkostí. A ten konec!? Nehledě na to, že byl dokonalý mě hrozně naštval. Jednak tím. že jsem to vůbec nečekala, potom taky tím, že takhle to prostě nemůže skončit a nakonec ještě tím, že mi jich bylo hrozně líto. Neumíte si představit, jak strašně jsem během poslední části nadávala.

Trpím migrénami,
netrpím blázny.

Strašně jsem si oblíbila zásady, kterými se řídili lháři a později jsem si je také začala psát na ruce. Pár z nich:

Ne neber za odpověď.

Vždycky udělej to, co se bojíš udělat.

Buď vždy o trochu víc milejší, než musíš.

Na nic si nestěžovat, nic nevysvětlovat.

Obálka: Obálka je - stejně jako zbytek knihy - dokonalá. Kniha má na Vás působit poškozeně a musím říct, že alespoň u mě se to podařilo. Je naschvál poškrábaná a ušpiněná. Nejdříve když mi přišla jsem myslela, že je opravdu poškozená, ale druhá kniha vypadala úplně stejně, takže se mi dost ulevilo.

Doporučení: Ostrov lhářů si u mě zasloužil štítek "Doporučené knihy" a knize dávám 4,9 hvězdiček, což je snad nejvyšší hodnocení za ... hodně dlouhou dobu. Takže rozhodně doporučuji všemi deseti!

Za poskytnutí knihy k recenzi vděčím E-shopu Megaknihy.cz

Užijte si zbytek dne! WeRonnie

Recenze - Moře klidu

Moře klidu - recenze

Autorka: Katja Millay
Počet stran: 366
Rok vydání: 2013 (originál 2012)
Nakladatelství: Domino

Anotace: Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý. Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života. Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.

Osamělý kluk.

Citově křehká holka.

A zázračná síla druhých šancí.

Děj:
   Sedmnáctiletá Nastya byla před dvěma lety zavražděna. Od té doby už není nic jako dřív. A protože to už doma nemohla vydržet, odstěhovala se ke své tetě Margot. K jejím změnám patří například to, že nemluví. Né že by nemohla mluvit, může, ale nechce. A tak nemluví. S nikým. Schovává se za dost výstředním oblečením a za kily make-upu. Snaží se držet co nejdál od lidí. Proto ta image, snaží se ostatní vyděsit, aby se s ní nikdo nepokoušel bavit.

   Pak je tu ještě Josh Bennett, který má snad největší smůlu na světě. To jediné má. Nejdříve přišel o rodiče a sestru při autonehodě, potom přišel o babičku a nakonec kvůli rakovině i o dědu. Zůstal mu už jenom jeho kamarád, Drew. Jeho osamělost mu ale v podstatě vyhovuje a také se snaží od všech držet dál. 

   Přesto, jak se oba snaží všechny odhánět, je k sobě něco přitahuje. Asi si říkáte, že je to láska, ale tak to není. Táhne je k sobě nenávist. Nejdříve nenávist, potom se už respektovali, a až potom se stali přáteli.

   Abych se přiznala, do čtení této knihy jsem šla úplně naslepo, protože jsem zapomněla o čem tato kniha je a co od ní mám čekat. Ale pak mě šíleně překvapila svou dokonalostí. Do knihy jsem se už po pár přečtených stránkách zamilovala a zamilovala jsem si také hlavní hrdiny. Je mi moc líto, že tato úžasná kniha není moc známá, avšak je opravdu skvělá! I přes vážnost knihy se tam objevoval nějaký ten humor a vtip.

"Kdybychom měli dalekohled, ukázala bych ti Moře klidu"

   Další palec nahoru autorce, za skvělý nápad a úžasně popsané pocity a dojmy. Nastya je úplně na dně, psychicky vytížená a ty její pocity jsou tam podle mě skvěle popsané, skoro jakoby si to autorka sama prožila, což opravdu doufám, že tohle jí jenom napadlo a že to není podle skutečné události. Jak už jsem tedy psala, snaží se skrýt před světem a stále si říká, že jí ten chlap měl zabít úplně, protože v nemocnici ji potom zase oživili. Sama ale říká, že spolu s tou nehodou si vzal celý její život. Dokonce používá i falešné ruské jméno. Josh je také dost osamělý, zoufalý, protože přišel o celou rodinu. Ale i přesto je naprosto dokonalý, tedy aspoň podle mě.

   Tato kniha patří rozhodně mezi ty, u kterých jste naštvaný a smutný, že už je konec. Já osobně jsem posledních 50 stránek četla asi 2 dny, protože jsem hrozně moc nechtěla konec. :( Moře klidu obsahovalo snad všechno, co mám na knihách ráda a čtení mě opravdu moc bavilo. U knihy jsem brečela. A to dost často. Vždycky jsem se těšila, až si půjdu po škole číst. Dokonce jsem si nechtěla číst o přestávkách, nebo v autobuse, protože jsem věděla, že se do knihy začtu a potom jí nebudu chtít odložit a budu akorát naštvaná :D Takže jsem si všechno nechala až domů.

   Naprosto mě překvapil jeden druh myšlenky, a to myšlenky nad smrtí a posmrtným životem. Myslím si, že Katja Millay tyto myšlenky opravdu hezky zpracovala a všechno to do sebe během knihy krásně postupně zapadá. Úplně mě rozdrtil ten konec knihy. Strašně moc bych Vám to chtěla napsat, protože to prostě potřebuji někomu říct, jenže to byste si už vůbec nemuseli číst a to já nechci! :D Autorka má teorii, že po smrti odcházíme právě na Moře klidu.

"děda říkal, že každá žena má nějakou věc, kterou druhému nikdy neodpustí, přes kterou se nikdy nepřenese, a že u každé ženy je to něco jiného. Možná, když se jí lže, nebo když ji chlap podvede. Říkal, že vtip každého vztahu spočívá v tom, najít tu věc a nikdy ji nedělat."  - Josh Bennett, Katja Millay

Zajímavost: Moře klidu opravdu existuje. Neví se sice, zda tam odchází lidé po smrti, ale to místo existuje. Určitě jste si všimli, že na měsíci jsou opticky tmavší místa a právě jedno z nich (poloha viz obrázek) je Moře klidu.

Hodnocení: Knize nemám co vytknout, takže hodnocení je jasné - 5 hvězdiček! Také mi to připomíná, že bych se Vás chtěla zeptat, jestli nemám změnit svoje hodnocení. Místo hvězdiček třeba procenta nebo tak. Klidně mi napište, co používáte Vy, a jestli Vám to vyhovuje. Budu Vám za to moc vděčná.

Doufám, že se Vám recenze líbila, popřípadě, že se Vám líbila i ta

zajímavost. Mně se to zdálo opravdu zajímavé a řekla jsem si, že některým z Vás

by se to mohlo líbit. Jestli ne tak se omlouvám :D

Přeji hezký den, WeRonnie.